Šmejdi (2013) - 70%

Šmejdi

Mediálně propíraný dokument Silvie Dymákové právě přichází do široké sítě kinodistribuce a vlny vášní mohou být rozdmíchány naplno. Šmejdi, kteří lákají svými barevnými pozvánkami na "výhodné" předváděcí akce, jsou v celé své kráse odhaleni. A to především pro ty, kteří dosud neměli ani zdání, jak zájezdy do zámků s mnoha přislíbenými dary fungují. Ponižování starších návštěvníků, psychický nátlak, zastrašování, klamavá reklama, či dokonce i fyzické napadání. To vše je na denním pořádku. Jediným cílem je vnutit nepotřebné spotřebiče za astronomicky nadsazené ceny. A lidé podléhají, podepisují ve spěchu smlouvy, odevzdávají osobní doklady a nesmyslně se zaúvěrovávají. Kde hledat zárodek tohoto problému a jakým způsobem mu předcházet? Poskytne dokument dostatečné podklady pro konečné řešení otázky porušování mnoha paragrafů a etických kodexů?

Šmejdi zprostředkovávají jednoznačně silný zážitek. Námětem a zpracováním se dokument v ničem nezadá s prodlouženou epizodou Černých ovcí, nebo podobného publicistického pořadu. Představit životní tragédii řadového občana a poukázat na bezpráví, která mohou postihnout i vás nebo vaše nejbližší. To je vždy spolehlivým zdrojem vytočení k nepříčetnosti. Šmejdi zde představení jsou obyčejní obchodníci. Pod příslibem hodnotných darů lákají na své kulturní akce občany většinou důchodového věku a vesele rozjíždějí svou nekalou hru. Co se zprvu mohlo zdát jako výhodný výlet za pár korun, najednou se mění v noční můru a pravděpodobnou finanční katastrofu. Pod uměle vytvořeným davovým šílenstvím je o koupi předváděných výrobků "neuvěřitelných" kvalit přesvědčen nejeden senior. Jeden uspěchaný podpis a z roztočené spirály už není cesty úniku. Záměrné klamání a zneužívání důvěry pokorných dědečků a babiček přijde šmejdy na lehce vydělané peníze. A o ničem jiném to není.

Většinu dokumentu tvoří autentické výpovědi s nepěknými vzpomínkami.

Business model, který se začal dravě rozvíjet v podnikavých 90. letech minulého století, nějakým způsobem jistě minul každého z nás. Porevoluční rozmach podomních prodejů exotického zboží byl postupně zahnán do kouta zesilujícím tržním systémem a filutové se museli adaptovat. Starší lidé se stali dokonalým cílem těchto podnikatelů. Jsou způsobilí a mají zdánlivě nepotřebný kapitál, ideální stav. A především jsou důvěřiví. Z hlediska dnešního cynického světa by se bohužel dalo říct spíše naivní. Zdánlivě nepostihnutelný zájezdový proces mohl započít. Tentokrát jsou nekalé praktiky zachyceny na skrytou kameru a víceméně poprvé (v takto masivním měřítku) můžeme být přímými svědky cílené manipulace. K zamyšlení se tak nabízí jednoduchá otázka - jak zamezit, nebo co nejvíce znepříjemnit výdělečné obchody těchto podvodníků? Před jednoznačným uvalením viny na konkrétní výčet šmejďáckých reprezentantů je třeba si uvědomit vrozené, či naučené vlastnosti celého našeho národa a lidstva obecně. Touha po penězích a výhodných nákupech je primárním problémem, na kterém se přizpůsobiví obchodníci hbitě naučili parazitovat.

Dozvíme se také názor specialistů. Právníků nebo psychologů. Jednoznačné řešení je ale stále v nedohlednu.

Obecně řečeno, jak je někde něco zadarmo / ve slevě, automaticky se strhne mela. "Můžu mít něco zadarmo!", "Nemusím za něco příliš platit!", "V něčem budu zvýhodněn před ostatními!". Zárodky akcechtivých povah se částečně projevily i během volného promítání Šmejdů na Vysoké škole ekonomické v Praze. Rezervovaná místnost bohužel nebyla nafukovací a spousta návštěvníků byla nucena předčasně přednáškovou místnost opustit. Je vina na podceněné organizaci a nebo na čecháčkovské hamižnosti? Vzhledem k velkému odsunu diváků bezprostředně po skončení vysílání nelze ani předpokládat primární zájem na závěrečné diskuzi s tvůrci a představiteli ochránců spotřebitelů. Zaplacením za lístek v regulérním kině by se nejenom zaručilo divákovo pohodlí, ale podpořila se i ta část kinematografie, která si na rozdíl od všech těch troškovin finanční výpomoc zaručeně zaslouží. To už by byl výdaj navíc. Jak potom můžeme nepokrytecky vinit naše starší rodinné příslušníky? Ty, kterým po několikahodinovém brainwashingu přijde i obyčejný vysavač za 50000 Kč za velmi výhodnou koupi a investici do zdraví?

Co s tím dělat? Mediální humbuk kolem natočeného dokumentu je zcela jistě pozitivní věcí. A pokud na základě něho budou ušetřeny nervy a finanční úspory alespoň jednoho potenciálního nákupce, splní svůj účel. Tím to ale nekončí. Nesmí skončit. Jádro problému je třeba hledat někde jinde a zároveň je nutná proaktivní participace na jeho odhalování. V článku padlo slovo o nepostihnutelnosti šmejdů a jejich kulišáren. Ani ne tak ze strany výkonné složky státu, jako ze strany důchodcovské dobrovolnosti. I přes negativní zkušenosti stále podléhají pozvánkám. Průběh je vždy stejný, nepoužívané spotřebiče naplňují domácnosti zcela zbytečně. O splátky je postaráno do konce života a šmejdi mohou jet s plnými kapsami obchodovat zase o kulturák dál. Jedinou možností, jak těmto transformovaným závislostem čelit, je dokázat vytvořit alternativní náhradu. Dokázat věnovat svým nejbližším větší porci zaslouženého času, případně se zasloužit na organizaci opravdových kulturních zážitků, kde si mohou vrstevníci popovídat. To všechno je bohužel v drtivé míře jen romantickými ideami, u kterých v delším časovém horizontu povětšinou zůstane. Musíme si však uvědomit, že domáhat se později spravedlnosti většinou bývá marné. Každý svého štěstí strůjcem, tak proč jej tolik zanedbávat.

Každému už podobný leták přistál ve schránce. A nejeden dostal chuť na šunku uheráku.

Dost ale bylo sociálních úvah, jak si stojí dokument sám o sobě ve svém žánru? Informativní funkci plní, leč dvousečnou zbraní se ukazuje být právě cílové obecenstvo. Budou starší lidé schopni vstřebat spousty rychle se střídajících titulků? Dokážou si z dokumentu vůbec odnést ponaučení? Paradoxně nejširší skupinou budou rozhořčení mladí diváci, pro které je zase zvolená forma polopatického vysvětlování zbytečná. Ti by zase na podobný zájezd dobrovolně nikdy nejeli. Ve své podstatě, stejné dojmy znechucení ze šmejdů zprostředkoval i souhrn v jedné epizodě Pekla na talíři Romana Vaňka. Za 74 minut celého času dokumentu se příliš nového tak už nedozvíme. Poklonu si však  především zaslouží samotná Silvie Dymáková, která se rozhodla do této nepříjemné tematiky ponořit a otevřít oči všem přihlížejícím. Tedy spíš přehlížejícím. Brzké nasazení do veřejnoprávních stanic snad nakonec osloví i ty, kteří do kina běžně nechodí. Podobnou osvětu se rozhodně vyplatí prosazovat. A vzkazem šmejdům: Na každou svini se už vaří voda.

"My tady nejsme proti vám. My tady nabízíme výrobky, který vám můžou pomoct. Takže nepřemýšlet nad výmluvama, co říct, hlavně abych dneska nemusel něco kupovat..."