Searching for Sugar Man (2012) - 80%

Pátrání po Sugar Manovi

Přiznejme si, že kategorie nejlepších dokumentů je při vyhlašování cen, jakými jsou například Oscaři, značně opomíjená. Mezi sebou soupeří jen několik výtvorů ze všech koutů světa, o kterých slyšeli maximálně tak festivaloví fanatici. Zároveň se nejedná o natolik univerzální žánr, který by mohl snadno překročit hranici specifičnosti svého cílového publika. Dramatické a nešťastné události, či hrdinské činy velkých osobností, to jsou nejčastější obsahové součásti všech dokumentů, snažících se o přesah. Diváci neznalí historických událostí nebo osob však mohou jen zprostředkovaně nasát kusové informace, nastolené emoce však nemusejí mít dlouhého trvání. Co je tedy jednotícím prvkem napříč všemi zeměmi, kulturami, dekádami, věky a pohlavím? To vždy byla a bude hudba. Pokud je jejím tvůrcem zajímavá osobnost s ještě zajímavějším životním příběhem, úspěch je téměř zaručen. A není řeč jen o udělených ocenění, ale především o pozornosti a přijetí koncovými spotřebiteli.

Dokument Pátrání po Sugar Manovi zdánlivě nemá na čem atraktivním postavit. Nezaobírá se totiž žádným celosvětově uznávaným umělcem, ale naprosto neznámým folkařem Sixto Rodriguezem. Americký hudebník s hispánskými kořeny vydal na počátku 70. let dvě alba, ale pro všeobecný nezájem v silném konkurenčním prostředí válících The Rolling Stones odešel ze scény nepoznán. A upadl by do zapomnění zcela, nebýt nenadálé pozornosti, které se jeho desky dočkaly v apartheidem zužované Jihoafrické republice. Tam se z tajemného Rodrigueze stala legenda, překračující stíny všech světových kapel a byl svým významem hrdě postaven i vedle takových hvězd, jako Elvis Presley. Kdo ale byl tento záhadný muzikant s natolik inspirujícími texty? Jak to, že o něm nejsou dostupné žádné informace? A kolik je pravdy na všeobecných povídačkách o jeho nešťastném sebevražedném činu přímo na pódiu? Právě na těchto otázkách staví dokument téměř až detektivní pátrání. A zvídavý divák může hltat jednu objevenou stopu za druhou za znění folkového pop rocku v té nejlepší formě.

Koncepce Pátrání po Sugar Manovi je vystavena obdobně jako všechny dokumenty o hudebních legendách. Připomeňme si například nedávný snímek Martina Scorsesiho o Georgi Harrisonovi, nebo velice zdařilou sérii z produkce BBC Sedm epoch rocku. Dobové záběry a fotografie doplňují informace od zpovídaných osob, nějakým způsobem zainteresovaných na Rodriguezově tvorbě nebo na investigativním pátrání. Režie švédského režiséra Malika Bendjelloula nijak nemanipuluje s fakty a nesnaží se předsouvat jednotný názor na celou záležitost. Díky výběru potřebných osob "jen" dokumentuje jejich vyprávění, což je nejlepší způsob jak udržet potřebnou objektivitu. I přes skutečnost, že většina přítomných je subjektivně velmi kladně nakloněna k tajemnému muzikantovi. Do kamery promluví i hudební producenti, kteří spolupracovali i s takovými umělci, jako Jerry Lee Lewis, Peter Frampton (Steve Rowland), Bill Withers, Michael Jackson, Stevie Wonder (Clarence Avant) a další. A všichni se i přes svou letitou praxi shodují na  tom, že Rodriguez patřil k jejich jednoznačným oblíbencům. O to smutnější je situace, kterou osud přichystal nadanému textaři a hudebníkovi. A stejnou měrou je uspokojující i satisfakce, ke které dokument dochází.

Univerzalita lidského stmelení skrze melodické tóny je zde navíc upevňována faktem všeobecné nevědomosti o existenci tohoto pozoruhodného člověka a všichni tak mají stejnou startovací pozici. A rozhodně nemusíte být skalními fanoušky protestantské hudby Boba Dylana, ke které Rodriguezův styl inklinuje. Písničkář, který se objevil stejně rychle jako zmizel, navíc dokonale zvýrazňuje kontrast tendence hudební evoluce. Současná generace má prakticky neomezené možnosti při výběru svého oblíbeného stylu a každý jednotlivec má žebříček hodnot sestavený individuálně, přičemž preference jsou jasně stanoveny. Ohánět se degradací muzikantského průmyslu je sice oprávněné, teprve ale lidé jako Rodriguez přinášejí ony potřebné argumenty. Hudební (ale i životní) skromnost, melodické tóny a především silné texty jsou tím hnacím motorem. Ať už se zpívá s konkrétní myšlenkou nebo metaforicky, vždy se jedná o texty z každodenního života, tedy lidem nejbližší. Na uměleckou úroveň je pak staví básnický prvek v nich obsažený. Kdo jim dokáže porozumět, snadno si uvědomí nanicovatost a bezduchou prázdnost naprosté většiny všech současných hitparád. Tato úvaha byla sice jen vedlejší vsuvkou, ale skutečnost, že Pátrání po Sugar Manovi takové úvahy vyvolává, jistě značí o nezpochybnitelných kvalitách vítězného dokumentu.

Pokud si chcete celé pátrání užít co nejvíce, nesnažte se hledat informace na vlastní pěst, nedívejte se dokonce ani na příliš spoilerující trailer. Poslechněte si pohodové brnkání na kytaru či romantické melodie hlavního představitele a pokud se rozhodnete dozvědět se o jeho osudech více, rozhodně sáhněte po tomto dokumentu. Je rozhodně plný inspirativních událostí a především velmi kvalitní hudby. Díky, Maliku Bendjelloule. Díky, že si pomohl rozšířit věhlas Sixto Rodrigueze i za hranici JAR.

"He had this kind of magical quality that all the genuine poets and artists have: to elevate things. To get above the mundane, the prosaic. All the bullshit. All the mediocrity that's everywhere. The artist, the artist is the pioneer."