Hořící keř (2013) - 85%

Hořící keř

Že by se česká televizní scéna zvedala z pomyslného stínu konzumních pořadů nevalné kvality, které denně potkáváme v nekonečných sériích napříč všemi kanály? Tak bychom mohli nejnovější minisérii nazvat, kdyby neběžela na HBO. To, jak je známo, přeci není obyčejná televize! HBO je především záruka kvality, co se vlastní tvorby týče. Většina zahraničních výtvorů z produkce této stanice patří k tomu nejlepšímu, co se vůbec v tomto formátu kdy urodilo. Velkorysé rozpočty, velkofilmová výprava, herečtí představitelé z první ligy a zajímavé náměty poskytují filmovým vypravěčům větší prostor pro realizaci svých nápadů a tento koncept slaví úspěchy u diváků díky své dokonalé rovnováze mezi seriálovým a regulérním filmovým zážitkem. A nyní přichází i do České republiky.

První růžky vystrkoval už Karel Roden s převzatým seriálem Terapie, nicméně teprve až Agnieszka Holland dopomohla vytvořit kvalitní a tematicky původní minisérii - Hořící keř. Podíváme se do filmařsky vděčného období chladného socialismu, konkrétně na počátek roku 1969. Několik měsíců po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Prahy rostou tiché nepokoje a především řada odvážného studentstva nehodlá  nadále zůstat zticha. Sílící nadvláda Sovětského svazu překročila pomyslnou (ale i tu skutečnou) hranici, což už nemohlo zůstat bez odezvy. Zrodila se idea protestů, tzv. pochodní. A do historie českého národa vstoupila postava Jana Palacha. Student filozofické fakulty Univerzity Karlovy se 19. ledna 1969 na demonstraci odporu k aktuální politické situaci polil benzínem a škrtl zápalkou. Jaký měl tento sebevražedný krok následky se můžeme dočíst v každé učebnici dějepisu. A nebo se podívat na rekonstrukci společenských nálad ve zfilmované podobě.

Ambiciózní advokáti v soudním procesu jejich života.

Původní myšlenka jednoho celovečerního filmu se pod záštitou HBO rozdrobila na trojdílnou sérii. Tímto krokem bylo poskytnuto dostatek prostoru k převyprávění historických událostí osudového činu a zároveň i vlny emocí a procesů, které na něj bezprostředně navazovaly. Každá epizoda se tak žánrově trochu odlišuje. První část je věnována samotnému upálení a společenským reakcím. Státní policie v čele s majorem Jirešem (Ivan Trojan) má za úkol identifikovat vzniklou "frakci" a předejít vzniku dalším protestům. Ale je hlavním důvodem záchrana mladých životů, nebo zametení smyslu protestu pod koberec? Vzrůstající nepokoje si vláda nemůže dovolit, neboť by snadno dokazovaly její neschopnost udržení potřebného pořádku a vliv rudých bratrů z východu by mohl převzít vládnoucí otěže kompletně. Loajalita ze strachu, potlačování svobod a pasivita společnosti rozdmýchávala duševní plameny převážně uvnitř mládeže, která nehodlala nechat tyto události bez odezvy. Co znamenalo pro studentská hnutí v čele s Ondřejem Trávníčkem (Vojtěch Kotek) impuls k proaktivnímu jednání, znamenalo pro rodinné příslušníky upáleného Palacha prostou tragédii ze ztráty syna a bratra.

Ivan Trojan svou rolí velmi připomene svůj snímek Ve stínu.

Co vzbuzuje největší dávku emocí není ani tak politická situace v době normalizace, ale právě neštěstí, které musela podstupovat maminka (Jaroslava Pokorná) a bratr Petr (Jiří Strach). Díky nadprůměrným hereckým výkonům dopadá tíha událostí i na samotného diváka, který je tak do děje poután i a osobní rovině. Živelné dny po upálení představovaly výživnou náplň, která je dynamicky převáděna v atmosferické filmové dílo. Prvky thrilleru jsou míšeny s až hororovým dramatem, na němž je nejznepokojivější fakt jeho založení na skutečných událostech. Ale to se nacházíme teprve na počátku série, kam tedy odtud postupovat dále? Druhá část začíná upálením často neprávem opomíjeného Jana Zajíce, ale vláda a StB se vší vervou snaží všechny události potlačit a vytěsnit jejich smysl ze společenského povědomí. Politik Komunistické strany Československa Vilém Nový (Martin Huba) tuto snahu pochopitelně podporuje a neváhá veškeré události zlehčovat a záměrně mystifikovat. Zpráva ze stranického mítinku v České Lípě se lživými výroky o Janu Palachovi nepopudí jenom studentské aktivisty, ale především Palachovu matku. A ta neváhá podat na jmenovaného politika žalobu za urážku na cti. Mladá advokátka Dagmar Burešová (Tatiana Pauhofová) nemá zdání, jaký bič si na sebe uplete, když tento případ vezme.

Tohle už nejsou žádní Snowboarďáci...

Druhý díl je tak zaměřen na politické praktiky zastrašování a utiskování svobody v praxi. Ale především na rodinné dilema Dáši Burešové a jejího manžela Radima (Jan Budař), uznávaného doktora v pražské fakultní nemocnici. Přijmutí případu hájení paní Palachové se stává společensky nežádoucím a státní příslušníci to neváhají dávat zcela zřetelně najevo. Sledování a výhrůžky jsou na denním pořádku a spořádaná rodina se musí rozhodnout, zda podlehnout nátlaku a žít si v relativním klidu, nebo hájit morálně vyšší hodnoty. A pochopitelně se rozhodne pro tu náročnější cestu. Vést nežádoucí proces ale rozhodně není jednoduché, natož vůbec doručit obžalobu "časově vytíženému" politikovi. Přesto je prostřední část série po úvodní představením postav jen přípravou na finále samotného procesu, kterým se zabývá finální díl. Žánr se opět lehce modifikuje a investigativní shánění dostatečných materiálů k obhajobě v honu za pravdou může připomenout i takovou americkou klasiku, jako Všichni prezidentovi muži. Téma boje jedince proti systému vrcholí a v prostředí nesvobodných rozhodnutí můžeme tušit výsledek. Průkazné materiály mizí, svědci náhle mění svá rozhodnutí, ale Burešová ani její mladý kolega Pavel Janda (Patrik Děrgel) nehodlají opustit potápějící se loď tak snadno.

Jaroslava Pokorná jako Palachova matka se postará o většinu nejemotivnějších scén.

Série Hořící keř je velmi zajímavým úkazem, že i s tak ohraným tématem normalizace se dá rozehrát velmi zajímavá hra. A zároveň důkazem schopnosti středoevropských tvůrců vyprodukovat velmi kvalitní díla. Silný námět bohužel nepodporuje stejně silný scénář, respektive jeho výstavba napříč všemi částmi seriálové trilogie. V jeho rámci je představena řada zajímavých postav, která jsou však jen načrtnuta a v pozdějších fázích se s nimi přes jejich navozenou důležitost už prakticky nesetkáme. Snaha o navození intimnější roviny v poslední části se navíc jeví už mírně zbytečnou. Tyto drobné výtky jsou však naštěstí převálcovány naléhavostí díla a jeho přesahem. Velkou roli na konečném výsledku nemá jenom polská režisérka Agnieszka Holland, ale hlavně herecké obsazení. Největší pozornost je pochopitelně věnována slovenské herečce Tatianě Pauhofové, která nese na svých bedrech celý proces. Bravurní je především Jaroslava Pokorná, jako nešťastná paní Palachová, ostatní se ale nenacházejí daleko za ní. Jan Budař i Vojtěch Kotek předvádějí nadstandardní herecké výkony, na které nejsme v jejich běžném žánrovém zařazení příliš zvyklí. V rámci řady vedlejších rolích můžeme spatřit i Miroslava Krobota, Stanislava Zindulku nebo Davida Novotného.

Z uznávaných profesionálů psanci. Kvůli boji za správnou věc.

Hořící keř lze vřele doporučit každému kdo tvrdí, jak se u nás za komunismu žilo lépe. Nežilo. Minimálně pokud měl člověk elementární ambice v prosazování pravdy a spravedlnosti. První epizoda ukazuje, kam až může ignorace těchto základních potřeb vést a že vždy existuje skupina nepasivních jedinců. Druhá a třetí epizoda pak ukazuje těžkou cenu za zvolenou cestu obecného dobra v prostředí, kde je tolerována pouze jedna verze pravdy. Tímto členěním se může zdát, že Hořící keř vyložil všechny karty hned ze začátku a je to částečně pravda. Se závěrem je však nutné uznat, že následující dění bylo naléhavé se stejnou intenzitou, přestože už nemuselo být díky lehké změně žánru divácky kladně kvitováno. Epilogová tečka by pak měla o důležitosti a celistvosti přesvědčit všechny ty, kteří si z hodin dějepisu vybavují dějiny naší země už jen velmi matně. Audiovizuální dílo filmového média má tu sílu bavit nebo motivovat. V tomto případě se povedlo obojí. Série baví svým velmi kvalitním zpracováním a motivuje k zamyšlení a připomenutí některých důležitých mezníků historie našeho národa. Pokud bude HBO nadále pokračovat v podobných projektech, možná se blýská na lepší časy české a slovenské kinematografie.

"Pořád holkám opakujeme, že se nemá lhát, že se nemá podvádět, že mají být slušní... sami už tomu nevěříme..."