Životopisné filmy odjakživa slaví automatické úspěchy i zavržení zároveň. Není divu, že si tento specifický subžánr vytvořil vlastní sadu žánrových klišé a stavebních vzorců. Poté už záleží jen na velikosti osoby a kolik je z toho schopna absorbovat. Pak jen vybrat vhodné herecké zastupitele, rozjet kamery a těšit se na všemožná ocenění. Alfred Hitchcock je osoba skutečně velká, a to nejenom z fyziologického hlediska. Ne nadarmo je mistr napětí zařazován mezi nejuznávanější tvůrce všech dob. V biografickém okénku režijního debutanta Sacha Gervasiho se podíváme na tohoto mistra při natáčení legendárního Psycha. A můžeme se těšit i na psycho za kamerami.
Psycho svým způsobem redefinovalo filmové dějiny a není divu, že celá procedura natáčení a prosazování napříč celým spektrem úřednických hlavounů nebyla jednoduchá. Vydá ale tento námět na samostatný film? Samozřejmě by mohl, s jemným příběhovým rámováním. Historky z natáčení bylo ale dle tvůrců nutné odsunout na druhou kolej a do popředí postavit vztah Hitche (Anthony Hopkins) a jeho manželky Almy (Helen Mirren). Žít po boku perfekcionistického velikána není jednoduchá záležitost, navíc když je korpulentní manžel neustále posedlý hledáním oné dokonalé hollywoodské blondýnky. A stárnoucí manželka by se přeci jenom chtěla ještě aspoň chvilku líbit.
Mistr v akci.
Komplikovaný vztah úcty, uznání a důležitosti vzájemné spolupráce však záhy podléhá pokušením zábavného zpestření, které Alma nachází ve spolupráci na scénáři s Whitfieldem Cookem (Danny Huston). Objevují se nové emoce, jako pokušení a žárlivost na druhé straně. Bohužel se vše děje v době nelehkého natáčení kontroverzního snímku, který si přes nelibost studia musí režisér s manželkou financovat z vlastní kapsy. Ano, i v případě Hitchcocka se jede podle klasické životopisné kostry od seznámení s postavou, přes neúspěch, až k závěrečné katarzi a zadostiučinění. Film tuhle nalinkovanou podobu ale snáší jen těžce.
Scarlett je film od filmu stále krásnější.
Prostředí historického Hollywoodu v dobách své největší slávy je vždy velmi lákavé. Vzpomeňme si například na jinak obyčejnou detektivku Hollywoodland, které kulisy studií dodaly větší zajímavost. Známé postavy znovu ožívají a mohou se dočkat reálné demýtizace, aneb skutečného zobrazení osobnosti, která se často schovávala za pozlátko charakterových rolí nebo recenzentských vynášením do nebes. Příkladem budiž loňský snímek My Week with Marilyn o nelehkosti natáčení s andílkem Ameriky Marilyn Monroe. Podobného aspektu se můžeme dočkat i zde a představuje pochopitelně to nejzajímavější na celém snímku. Obzvláště znalci Alfrédova života nebo fanoušci obeznámení se zajímavostmi, které doprovázely natáčení Psycha, si jistě přijdou na své.
Nutno uznat, že si s líčením dali v kostymérně záležet.
Cenzorské problémy, kontroverze sprchové scény, šťastné neuposlechnutí hudebního skladatele Bernarda Herrmanna a jeho smyčcového doprovodu k legendární scéně, autentický život herců na place... Vše má zde své místo, které však slouží jen jako výplň k odehrávanému manželskému dramatu. Tomu je věnováno možná až příliš prostoru a i když má být hlavním motivem a hnacím motorem náhledové sondy za oponu režijního velikána, rozpadá se pod ní veškerá poutavost děje. Zákulisní události jsou navíc obohaceny imaginárními rozhovory Hitche s masovým vrahem Edem Geinem (Michael Wincott), na základě jehož činů byla právě sepsaná kniha Psycho. Můžeme ocenit tuto snahu odkrýt na plátně skutečné "psycho" spolu s počátečním režisérským komentářem ve stylu jeho televizní produkce. V obsahu filmu však nemá přílišné opodstatnění a spíše působí jako rušivý element.
Anthony Perkins se jako Norman Bates chystá chránit svou matku!
Z hereckého hlediska musíme vyzdvihnout především Helen Mirren, která musí jako Alma ustávat tíhu stínu manželova ega a přesto na veřejnosti vystupovat bez sebemenších pochybností. Na to si Alfreda až moc váží. Malou, ale důležitou roli zahrál velmi přesvědčivě James D'Arcy jako podivínský Anthony Perkins, dále pak nesmí chybět ani Janet Leigh (Scarlett Johansson), Vera Miles (Jessica Biel) nebo Hitchova asistentka Peggy Robertson (Toni Collette). Známých osob, hrající jiné známé osoby, je dost, ve většině případů se ale jedná díky zvolené naraci jen o malé vedlejší role. Anthony Hopkins pod nánosem makeupu a latexu zdárně kopíruje Hitchův přednes a vystupování, často tím ale nechtěně propadne nechtěné afektované parodii. O hudbu se postaral Danny Elfman, který měl paradoxně na starost i soundtrack k remaku Psycha z roku 1998. A ačkoliv není hudba kdovíjak výrazná, je zřejmě nejlepším letošním počinem Burtonova hudebního parťáka.
Na každém filmu velkého Hitche má Alma výrazný, byť neviditelný podíl.
Filmový Hitchcock minimálně nabádá k prostudování jistě zajímavé biografie tohoto známého a originálního tvůrce, která by byla jistě poutavější než celý film. Tomu k dobu hraje příjemné retro prostředí a rekonstrukce historických událostí vzniku jednoho zásadního díla světové kinematografie. Topí se bohužel v dobře zahraném, ale přebytečně protlačovaném manželském dramatu o vlivu krize středního věku hollywoodské smetánky a uznávání skutečných hodnot. Na druhou stranu, jako životopisný film funguje mnohem lépe, než třeba SpielbergůvLincoln. Jasně, zřetelně, ale bohužel poněkud prázdně.
P.S.: Zajímavý trend, točit film na základě historek z natáčení jiného filmu. Tímto způsobem se filmová tvorba může hezky zacyklit a nabízet nevyčerpatelnou zásobu námětů. Jednou, až budeme sledovat film, ve kterém se blíže podíváme na trable natáčení tohoto filmu o vzniku filmu, si to krásně uvědomíme. Ale tak, proč ne. Leckdy jsou historky z natáčení mnohem zajímavější, než výsledný produkt.
0 komentářů:
Okomentovat