Flight (2012) - 60%

Let

Robert Zemeckis je zpět! A že to trvalo celých 12 let od jeho posledního celovečerního hraného filmu. Po nevděčném a neúspěšném propagování CGI motion capture techniky stáhl své kamery opět na živé herce a představil nám drama o jednom tragickém letu. Ehm, vlastně o jednom tragickém pilotovi, co se rád napije. Jak se tedy tento "comeback" povedl a reflektuje snad nějak režisérovu zašlou slávu z minulých dekád?

I kdyby Robert Zemeckis nenatočil v životě už nic jiného, navždy zůstane vrytý v pamětích jako tvůrce několika veleslavných děl. Jakožto správný "žák" Stevena Spielberga vyprodukoval několik fantasticky-dobrodružných děl, které jej vystřelili mezi největší hvězdy Hollywoodu. Vždy ovšem inklinoval k posouvání hranic filmové magie o nějaký ten krok napřed, ať už se jednalo o zdokonalení interakce reálného světa s kreslenými postavičkami, nebo o vnoření Forresta Gumpa do historických záběrů důležitých událostí Spojených států. Výpočetní technika šla však rychle dopředu a jakmile to bylo možné, snažil se jejím prostřednictvím udržet krok s dobou a posunout filmový zážitek zase o něco dál. Dnes už všichni víme, kam tato cesta vedla. Polární expres, Beowulf ani Vánoční koleda nebyly vyložené průšvihy, ale vzhledem k vysokým očekávání měly až příliš mnoho nedostatků. A vydělali tristně málo. Fanoušci proto s povděkem přijali zprávu o tom, že tento slavný tvůrce přiloží ruku k dílu zase jednou k regulérnímu hranému filmu. Ale nebyly ty radosti předčasné?

Minimalistický plakát neskrývá minimalistický film.

Let ve svém jádru není ničím jiným, než dramatem o těžkém alkoholikovi a jeho vlivu na své bezprostřední okolí. Jelikož se ale jedná o pilota, jeho kondice se může dotknout života mnoha lidí. Whip Whitaker (Denzel Washington) si s nějakým tím panákem vodky nebo čárou kokainu hlavu nedělá a pravděpodobně by mu to procházelo dál, kdyby nebylo poruchy letadla. Téměř nezvladatelnou havárii dokázal několika artistickými manévry ukočírovat téměř s nulovými ztrátami na životech. Téměř. Jelikož na palubě zemřeli čtyři civilisté, někdo za to musí nést odpovědnost. Porucha možná byla v selhání techniky, ale pokud se Whipovi potvrdí intoxikace během kritického dne, rázem se z hrdiny může stát doživotní pilot vězeňských cel. A to rozhodně nemá v úmyslu. Z potenciální průšvihu jej má vysekat dávný přítel a reprezentant unie pilotů Charlie Anderson (Bruce Greenwood) a právník Hugh Lang (Don Cheadle). Nejdůležitější part čeká ale samotného Whipa a jeho závislosti. Na výsledek tohoto lidského dramatu si budeme muset počkat. Celých 138 minut.

Kokain & vodka = nejlepší prověření pilotní licence.

Jestli něco filmu ubližuje, tak je to právě jeho délka. Denzel Washington má sice spousty prostoru k představení svého talentu (a je to skutečně osvěžující po všech těch správňáckých rolích v akčních thrillerech), ale zároveň je také dostatek prostoru pro vedlejší příběhové linky... které se táhnou a jejich epizodický význam vyšumí do ztracena. Řeč je především o podpříběhu drogově závislé Nicole (Kelly Reilly), který nemá žádné pořádné vyústění. Více než půlhodina konečného materiálu mohla zůstat ve střižně, větší plynulosti filmu by to jedině prospělo. Otázkou však zůstává, co nám chce film říct? Že alkohol je metla lidstva a z kvalitních občanů dělá nebezpečné a zlé lháře? Že vyrovnávání se se závislostí není procházka růžovým sadem a abstinence je bestie? Nebo že je všechno záměr Boží a ve jménu Ježíše si každý dřív nebo později uvědomí fatální důsledky svého chování?

Dva závisláci. Jeden z nich si to ale stále nechce přiznat.

Škatulkování není správná věc, ale obzvláště ve filmovém průmyslu mu chtě nechtě podléháme. Bay = výbuchy, Emmerich = devastace a patriotismus, Troška = sluníčkový nevkus. Často se ale tvůrci (ať už za kamerou nebo před ní) dokáží vymanit ze své oštítkované pozice a o to více překvapit. Tohle není tak úplně ten případ. Všichni sice odvádějí výbornou řemeslnou práci, ale celek působí zvláštním dojmem. Od Zemeckise by se dala čekat nápaditější režie (navíc jeho oblíbených speciálních efektů je ve filmu dohromady ani ne minuta), hudba dvorního skladatele Alana Silvestriho rovněž nevytáhla žádné naléhavé téma a je velmi nenápadná - v kontrastu s písničkovým soundtrackem - a castingová volba probíhala rovněž podle zajímavého vzorce. Alespoň John Goodman se v poslední době stává oblíbenou postavou na cameo role a i zde svou krátkou přítomností potěší a pobaví.

Střízlivost či vězení, toť oč tu běží.

Let není špatným filmem, jen svým naléhavým námětem připomíná televizní konverzační drama. Co mu však brání být výborným konverzačním dramatem je přepálená délka a rozkošatění příběhu. Nohy mu navíc podráží lehká předvídatelnost závěrečného vyústění. Na druhou stranu je třeba znovu vypíchnout Denzela Washingtona, který se svou rolí popral skutečně se ctí. Že by snad toužil po třetím Oscarovi? A věřili byste, že tomuto nestárnoucímu elegánovi už táhne na 60? Nebo tomu, že česká premiéra přijde s téměř čtvrletním zpoždením? Na závěr snad jen - Roberte, vykročil jsi na správnou cestu. Jen to ještě pořád není ono. Držíme pěsti do dalšího výtvoru, ať se zaslouženě opět vyšvihneš mezi hollywoodskou smetánku.

"I drink because I CHOOSE TO!"