Looper. Poctivá zábava, nebo jen další vyhypovaná záležitost? Inteligentní nebo povrchní snímek s originálním nebo recyklovaným námětem? Kolem nejnovějšího filmu Riana Johnsona se rojí spousta otázek, které rozvíjejí bouřlivé diskuze při hledání objektivně správných odpovědí. Jak to tedy je s tímto časově cestovatelským filmem? Návrh odpovědi na tuto palčivou otázku je obsahem tohoto subjektivního zhodnocení.
Nacházíme se v blízké budoucnosti (2044), kde funguje skupina nájemných zabijáků, takzvaných looperů. Své oběti popravují ve zlomku sekundy a za odvedenou práci jsou bohatě vyplaceni. Zvláštností v tomto futuristickém světě je zdroj jejich obětí. Pocházejí totiž z 30 let vzdálené budoucnosti, kdy je již vynalezen stroj času a je ilegálně využíván k bezpečnému zbavování nepohodlných osob. Podmínka této práce je pohotovost, přesnost a spolehlivost. Zločinecká organizace netoleruje uprchlíky ze stran looperů nebo jejich anonymních kořistí. S tím je spojena další nutná podmínka. Každý looper je vyplácen podle množství stříbrných cihel, které jsou připoutané na tělech svých obětích. Jednoho dne se dostaví cihly zlaté a to znamená, že právě zneškodnili své budoucí já. Za tuto službu dostanou velký balík peněz a mají před sebou 30 let luxusního života. Po této době jsou zajati a odesláni zpět do minulosti, aby je mohla oddělat jejich mladší verze. Zločinecká organizace si nemůže dovolit svědky svých činností. A kruh se uzavírá.
Joseph okoukal tradiční Willisův kukuč
V takto nastaveném světě funguje jako jeden z looperů i Joe (Joseph Gordon-Levitt). Spolehlivý looper, nyní postavený před několik životních dilemat. Jeho oběť má nezvykle odhalenou tvář, z které okamžitě pozná sebe sama (s obličejem Bruce Willise). A je tu problém, zabít / nezabít? Nechat své budoucí já běhat po "současnosti" a měnit svou časovou linii? V sázce je mnoho životů. Jedno malé zaváhání a... Dále se už nevyplatí děj rozebírat. I pokud bychom probírali scénu za scénou, k určitému zmatení a zkreslení vždy dojde. Tak je tomu vždycky s ožehavou tématikou cestování časem a následných teoretických paradoxů. Když si tvůrci stanoví svoje vlastní pravidla, pak by mělo být vše v pořádku. Problém nastává v okamžiku, kdy je vědomě porušují a vytvářejí tak ještě větší guláš, který popírá i filmovou logiku a ve kterém se puntičkáři velice rádi šťourají.
Přijít včas, zneškodnit, shrábnout peníze. Práce snů.
A to je i případ Loopera. Problematika cestování časem je nastolena vlastní logikou, která vytváří až příliš mnoho otázek. To by ještě nebyl tak marginální problém, kdyby film svým tempem dal na tyto logické díry zapomenout (jako Návrat do budoucnosti, 12 opic nebo Frekvence). A to je hlavní kámen úrazu. Ono se vlastně moc zajímavého neděje. Řeč není jen o pouhé akci, které moc není a ještě není příliš dobře zvládnutá. Látka cestovatelských paradoxů je natolik výživná, že by utáhla i ryze konverzační formu, kdy by se předkládaly teorie a jejich praktické vyústění. Případně využívání tohoto potenciálu k různým eskapádám. Nic z toho není naplno využito. Sem tam se objeví originální nápad (dálková komunikace mezi mladou a starou verzí jednoho člověka), ale zbytek je utopen v dalších a nepříliš záživných tématech.
Abe přišel z budoucnosti koordinovat Loopery a Kid Blue chce jen trochu uznání
Dokud se děj odehrává ve městě, vše ještě probíhá hladce. Seznamujeme se letmo s organizací a jejím vedoucím Abem (Jeff Daniels), jsou nám představeny zajímavé postavy loopera Setha (Paul Dano) nebo šéfova rádoby poskoka Kida Blue (Noah Segan) a vše naznačuje archetypální a předvídatelné pojetí. Což občas není vůbec na škodu. Ale kdepak, tvůrce Rian Johnson hodlá být inteligentně inovátorský, leč selhává při udržení divákovy konstantní pozornosti. Majoritní část snímku se odehrává na farmě uprostřed třtinových polí, kterou obývá Sara (Emily Blunt) se svým synem Cidem (Pierce Gagnon). Tempo najednou prudce zpomalí a vynořují se další témata a další slepé uličky. Zdánlivě důležité postavy jsou značně upozaděné a jejich výsledný význam je diskutabilní. To se dokonce týká i role Bruce Willise, který na plátně nestráví tolik času, jak by se dalo očekávat.
John McCl... teda Bruce Willis zkrátka nestárne.
Celkové atmosféře nepomáhá ani nevýrazná hudbaNathana Johnsona (strýc scénáristy a režiséra Riana). Ta je občas jenom hlučná, rozhodně ne zapamatovatelná. A teď konečně k pozitivům. Těch má Looper rovněž více než dost. Nejvýznamnějším plusem je originalita zápletky, tj. námětově nevychází ze žádného existujícího díla (ani remake, ani adaptace). A to je v současné recyklované době cenným zbožím. Z hereckého hlediska nelze nic vytknout. Joseph Gordon-Levitt, namaskovaný do podoby Bruce Willise, vypozoroval od svého "budoucího já" základní charakteristické rysy a věrně je gestikulačně i intonačně reprodukuje. Akční role se zhostil už v InceptionChristophera Nolana a zde jen dokazuje, že mu tento žánr není proti srsti. Vyhýbá se zaškatulkování do rolí v romantických komedií co to jde a s přehledem zvládá všechny rozdílné role (zde můžeme sledovat jistou paralelu s hereckým kolegou Ryanem Goslingem).
Looper chtěl vyrazit na cestu inovátorských sci-fi a moc si neuvědomil, že si pod nohy hází zbytečné klacky. Rozhodně mu nemůžeme upřít zajímavé pokusy a paradoxy alernativních realit, stejně tak kvalitní obsazení a celkový futuristicko-retro feeling. Bohužel musíme přistoupit na logiku vyobrazeného světa, nešťourat se v jeho zákonitostech a přijmout ho bez vysvětlení. Snímek se dotýká několika otázek stavu společnosti v budoucnosti (nově nabyté schopnosti a technologické pokroky) a i když jsou důležitou složkou filmu, moc se o nich nedozvíme. Zůstává tak kriminální drama s několika hororovými momenty, které nemá velkou moc vtáhnout diváka do děje a ve kterém se vlastnosti člověka mění prakticky přes noc. Zakoukáním do sebe a do vlastní výjimečnosti dochází ke kolísání důležitého tempa, které už nezachrání ani závěrečný twist.
Jen tak si sednout a popovídat si sám se sebou...
Z hlediska sci-fi subžánru "time travel movie" svůj význam film mít bude a vyloženě neudělá ostudu ve filmografiích tvůrců. Vzbuzená očekávání ale zcela nenaplňuje a to je věcná škoda. Ačkoliv je stále kvalitnější, než třeba takový Vyměřený čas. Za málo peněz (rozpočet směšných 30 milionů dolarů) vzniklo hodně ambivalentní muziky. Ta může spoustě lidí sednout a spoustě se absolutně netrefit do noty. Ve svém jádru ale mohla znít mnohem čistěji a odpustit si těch pár falešných tónů.
"I don't want to talk about time travel because if we start talking about it then we're going to be here all day talking about it, making diagrams with straws."
0 komentářů:
Okomentovat