Somewhere in Time (1980) - 65%

Kdysi dávno

Dámy a pánové, zapněte si pásy a připravte kapesníčky. Čeká nás divoká jízda v čase za romantikou. Jelikož do kin dorazil očekávaný Looper, zkusme se chvilku zastavit a zapátrat v historii po nějaké námětové alternativě. Pokusíme se vyhnout provařeným sci-fi snímkům a spíše se podíváme po něčem nenápadnějším. A tím bude Kdysi dávno z počátku 80. let. Příběh o zasněném dramatikovi, který hodlá najít múzu i za cenu toho, že bude muset pátrat v minulosti...

Celé to začíná poměrně nevinně. Po úspěšné premiéře jednoho z Richardova (Christopher Reeve) představení dostane dárek v podobě náprsních hodinek od podivné starší ženy. Její vzkaz "vrať se mi " začne luštit až o několik let později, kdy je zabydlen pro klid na psaní své další hry v odlehlém hotelu. Zjišťuje, že záhadná stařenka byla v mládí velice krásnou a oblíbenou divadelní herečkou Elisou McKenna (Jane Seymour). A i přes pouhou fotografii se jí stává naprosto posedlý. Co naplat, láska je láska, tak nezbývá nic jiného, než kontaktovat profesora fyziky Dr. Geralda Finneye (Jiří Voskovec!), který se zabývá problematikou cestování časem. A dozvídá se potřebné - cestovat lze a to bez použití jakýchkoliv speciálních prostředků! Stačí pouze přesvědčit svou mysl o přítomnosti na jiném místě v jiném čase. Jakmile mysl přijme toto zmatení, dojde k přesunu na konkrétní místo. Přitažené za vlasy? Trošku. Ale problematika cestování časem zde hraje až druhé housle.

Posedlost fotografií nejednoho donutí k cestování časem

Nejdůležitějším prvkem je pochopitelně romantická linka. Richard Collier představuje ideálního chlapíka, který pro lásku udělá cokoliv. Díky charismatu Chritophera Reevese není těžké tuto romantickou představu přijmout. Od okamžiku transferu na počátek 20. století jde celý problém cestování časem stranou. Obyčejně by se jednalo o hrubé podcenění látky, případně o rapidní nevyužití potenciálu námětu. Zde tyto pocity nejsou důležité. Celý proces cestování lze totiž snadno brát jako metaforu pro osudovou nevyhnutelnost a vizualizaci síly vlastního odhodlání. Navázaný románek není zpočátku totiž vůbec idilický. Richard musí nejprve přesvědčit Elisu o jeho představě předurčení si a zároveň bojovat proti velmi opatrovnickému manažerovi Williamu Fawcett Robinsonu (Christopher Plummer). Dobývání dívčího srdce je poháněno ryzí láskou a nepřipuštění si vlasního neúspěchu, ať už jsou překážky a oběti jakékoliv.

Richard u profesora. Téměř jako Marty u doca Browna...

Problematiku cestování časem zde není radno podrobovat hloubkovým analýzám a odolnosti proti klasickým paradoxům. Jeden z nich tu totiž přímo bije do očí. Stařenkou předané hodinky se vrací časem do jejích mladých rukou a zacyklují svou existenci bez jakékoliv doložitelné historie. Existují a neexistují zároveň (tzv. Bootstrap paradox). Pokud by tvůrci nepropašovali do děje několik přímých důkazů o fiktivní možnosti cestování časem, mohlo by se jednat o pouhé halucinogenní představy a snímek by fungoval stále stejným způsobem. Přítomnost několika jasných sci-fi momentů pak poněkud narušuje hlavní dějový rámec, který už žádným jiným způsobem netěží z potenciálu setkání kultur vzájemně oddělených několika desetiletí. Jak už bylo řečeno, film o tomto není. Ale implementací několika takových drobností paradoxně způsobuje zpomalení celkového chodu filmu.

W.S.Robinson jde Richardovi domluvit

Na Somewhere in Time se podílela celá řada zajímavých osobností. Christopher Reeve byl poměrně čerstvou hvězdou (2 roky od úspěšného filmového Supermana) a Jane Seymour zase můžeme moc dobře znát jako Doktorku Quinnovou. Jako zamilovanému páru jim nelze nic vytknout. Naopak největší hvězdou snímku je bezpochyby démonický Christopher Plummer. Několika strohými pohledy na lásku, které nepřeje, působí jako nechtěný záporák - gentleman. Pro našince je příjemným zjištěním, že se do téhle herecké sestavy dostal i Jiří Voskovec, který si v Hollywoodu již stačil udělat jméno uznávaným soudním dramatem Dvanáct rozhněvaných mužů, případně westernem Drzá čela. Kdysi dávno posloužilo i jako premiéra pro nástup Williama H. Macyho do celovečerních filmů, byť si zde střihl pouze malinkou roličku. Naopak jméno režiséra už tolik neoslní, neboť Jeannot Szwarc stojí za takovými průměrnými klenoty, jako jsou Čelisti 2 nebo třeba Superdívka.

Richard na jeho vysněné schůzce s Elios

Hlavní devizou filmu je kromě dobrého obsazení magická hudba Johna Barryho. Jeho variace na Rachmaninoffu Rhapsody on Theme of Paganini Op. 43: Variation XVIII se line celým příběhem a dodává mu potřebnou magickou a hlavně romantickou atmosféru. Vizuální hledisko připomíná sice laciný televizní film, ale pro tento námětový formát není potřeba okázalých velkofilmových hrátek a je zcela adekvátní. Jednotlivé scény pak vypadají jako rozhýbané secesní obrazy a má to své nepopiratelné kouzlo. Pokud hledáte primárně romantický film s nějakým žánrovým bonusem, jste na správné adrese. Pokud ale hledáte další filmová zákoutí s tematikou cestování časem, zkuste raději romanticky laděné snímky jako Kate & Leopold, případně Dům u jezera.