Prostředí státní školy je věrnou kulisou pro rozličné filmové žánry. Rozpustilí teenageři zde zažívají své první velké lásky, párty a experimenty s různými návykovými látkami, zpívají, nebo se snaží stírat hranice mezi jednotlivými subkulturními skupinami. Ambicioznější tvůrci na této půdě rozehrávají sociální dramata ve snaze o realističtější pojetí. Studenti jsou hyeny pohrdající autoritami a učitelé jsou buď rezignovanými oběťmi nenapravitelného systému nebo nováčci přesvědčení o možnosti nápravy. A nebo také neortodoxně kapitulovaní samotáři, kteří si sice dokáží vydobýt respekt od několika sígrů a posloužit jako vzor několika obdobně založeným žákům, ale není to jejich primárním cílem. Jedním takovým je Henry Barthes.
Henry Barthes (Adrien Brody) se nesnaží o žádnou osvětu. Jako suplujícímu učiteli literatury mu vyhovuje putovní způsob práce bez nutnosti tvorby stálejších společenských vazeb. Díky nelehkému dětství si jako druh obrany vytvořil emocionální distanci vůči ostatním a sám si bohužel uvědomuje, že nemá šanci napravit svět kolem sebe. S příchodem na další ze škol reflektuje tento rozpadající mikrosvět prostřednictvím řady jednotlivých osobností z obou stran barikád (tj. vyučující a vyučovaní). Krom toho se musí potýkat se svým umírajícím dědečkem a zbloudilou mladistvou prostitutkou Ericou (Sami Gayle). Harry je na dně a během této depresivní jízdy budou brzy i diváci.
Henry (Adrien Brody) nemá na růžích ustláno
V tomto uměleckém snímku režiséra Kultu hákového křížeTony Keye exceluje Adrien Brody snad nejznatelněji od dob Pianisty. Jako posmutnělý existencialista je i vhledem ke svým fyziognomickým předpokladům přesvědčivý už jen pohledem. Ani ostatní herečtí kolegové nezůstávají pozadu, své menší dramatické role zde mají v učitelském sboru i Lucy Liu, Christina Hendricks, James Caan, či v roli ředitelky Marcia Gay Harden. Své podstatné místo tu mají i herci dospívající mládeže, jen je jejich působení ve filmu dost redukováno na úkor dospělejším rolím. Navzdory všem předpokladům se ale Oddělen nesnaží být dalším zástupcem školních dramat, jako třeba Panu učiteli s láskou nebo Džungle před tabulí. Nebo na to jde odjinud.
Henry krotí třídního wanna-be-gangsta
O sociální kritiku se Keye snažil už ve zmíněném Kultu, tentokrát pro ni změnil prostředí a vyprávěcí formu. Nesledujeme jednu silnou linii, ta se zde třepí na několik drobnějších. A právě co dělá tuto depresivní sondu do nitra osamělých a vyhořelých duší těžce stravitelnou, je velké množství jednotlivých tíživých témat. Nepochopení a nutné včlenění introvertního emocionálního izoláta do společnosti (ne)fungujícího kolektivu by bylo dostatečně silné pro hlavní motiv příběhu. Ten tu ale doplňují neméně důležité příhody o dětské agresi, šikaně, těžkosti starání se o smyslů pozbývajícího člena rodiny na smrtelné posteli, nebo téměř otcovské vazby na obdobně zbloudilou duši mladé prostitutky. A to není kompletní výpis všech dějových "odboček", které mají Henryho jen táhnout čím dál tím více ke dnu.
Christina Hendricks v roli mladé utrápené učitelky
Nahromaděné těžkosti fungují zpočátku jako odrazový můstek pro navození odpovídající tíživé atmosféry, s ubývajícími minutami ale působí jako laciná snaha o instantní depresi po celou dobu filmu. Jakoby scénárista několik měsíců vybíral nejožehavější témata novinových titulků z oblasti vzdělávacího systému a mermomocí se je snažil nacpat do prostoru třítýdenního filmového děje. Ne, že by byla navozená situace ve světě nereálná, ale snahou o uchopení celistvého problému ztrácí tempo snímku stabilní půdu pod nohama. S dalšími vykalkulovanými scénami je už poměrně těžké litovat hlavní postavy, jelikož tušíme, že jim osud (=scénárista) brzy hodí pod nohy další předvídatelný klacek. Divák se pomalu obdobně emotivně izoluje od filmového dění, i když ona jednotlivá témata jsou samostatně dostatečně silná a dobře odehraná.
Henry nalézá obdobně ztracenou duši v podobě mladistvé Ericy
Přebytečným problémem je forma uchopení celé látky, která je víc "art", než by ji slušelo. Přerušování příběhového toku Henryho dokumentárními monology ještě není tolik na škodu, jako konečný vizuál díla. Kameraman zřejmě nabývá dojmu, že čím více rozostřené ruční kamery tím víc bude snímek vypadat umělečtěji a tím pádem lépe. Chyba lávky. Z neustálé kamerové exhibice po chvilce bolí oči a věčně rozostřené scény jsou silně kontraproduktivní. Naštěstí se podobná negativa nedají říci k hudební stránce, která vkusně podbarvuje melancholický tón.
Henryho podobenství s Poeovou povídkou Zánik domu Usherů
Oddělen rozhodně není masovým snímkem, o čemž vypovídá jeho participace na festivalových promítání. Zcela nadšeni z něho mohou být ovšem pouze přesvědčení existencionalisté nebo zastánci podobného filozofického proudu. Pro ostatní je tento guláš snad až příliš hustý, přestože je uvařený z kvalitních ingrediencí. Základní myšlenky jsou nastoleny už v prvních dvaceti minutách a citování Camuse nebo Poea je naléhavější neudělá. Přesto není film hoden k zatracení, neboť se snaží reflektovat některé společenské nešvary naturalisticky, o kterých je důležité vědět. Především jak některá děcka a jejich rodiče zaslouží pár výchovných facek preventivně místo snídaně...
"Whatever is on my mind, I say it as I feel it, I'm truthful to myself; I'm young and I'm old, I've been bought and I've been sold, so many times. I am hard-faced, I am gone. I am just like you. "
0 komentářů:
Okomentovat