Iron Sky (2012) - 60%

Iron Sky

Tak tohle je výplach, jak se sluší a patří. Představte si, že nacisté po roce 1945 odletěli na Měsíc, kde se skrývali v jeho temné části a chystali invazi na Zemi. Nacistická propaganda mladých měsíčních árijců obsahuje mimo jiné i vzorně osekanou desetiminutovou verzi Chaplinova Diktátora a pod povrchem spí největší a nejsmrtelnější zbraň vyrobená člověkem. Čím se dá takový námět ještě vyšperkovat? Vyběleným černochem, fašistickou prezidentkou, krásnou blondýnkou, vesmírnými souboji ozbrojených satelitů, odkazem na Dr. Divnolásku a Wagnerovu operu či legrací z archetypálního podání německé armády druhé světové války. Uff. Zní to příliš bláznivě (dobře), aby v tom nebyl nějaký háček.

Iron Sky je kombinací steampunkového Světa zítřka a severských sci-fi experimentů s nacistickou tematikou, jako je Mrtvý sníh nebo War of the Dead. Kromě svého bláznivého námětu má zajímavý také svůj původ. Film vznikal několik let, jako pouhá hříčka, kterou zužoval problém s nedostatkem kapitálu. Režisér Timu Vuorensola se tedy obrátil na fanoušky projektu a potenciální diváky s prosbou příspěvku. Tímto způsobm, tzv. crowd-sourcingem, vybral celý jeden milion eur a filmu s celkovým rozpočtem sedmi milionu eur už nic nebránilo k jeho vzniku a nasazení do kin. Se zpožděním se dostává i do naší distribuce a po promítání na současně probíhajícím 47. ročníku karlovarského festivalu dorazí i do ostatních kin. Je ale vlastně vůbec o co stát?

Americká prezidentka (Stephanie Paul) v roce 2018 v rámci své propagační kampaně vyšle na Měsíc prvního černošského kosmonauta Jamese Washingtona (Christopher Kirby). Ten se nestačí divit, když po přistání padne do zajetí führera a jeho kumpánů. Díky jeho zázračné technologii, skryté ve smartphonu, je získán potřebný impuls k nastartování nebezpečné zbraně Götterdämmerung. Ambiciozní Klaus Adler (Götz Otto) je tak vyslán na Zemi, kde se má díky čerstvě vyalbizovanému Jamesovi dostat až k samotné prezidentce. Na palubě je také jeho přítelkyně Renate Richter (Julia Dietze), zastánkyně původních utopických myšlenek socialistické strany. Na Zemi se k této netradiční partě přidá ještě vedoucí prezidentské kampaně, cholerická Vivian Wagner (Peta Sergeant).

Všechny nastavené motivace vedou k nevyhnutelnému střetu. Prezidentka si užívá představy svého úřadování během válečného konfliktu, který ji má zaručit slávu a znovuzvolení, Klaus Adler by se rád stal novým vůdcem a chystá svržení toho dosavadního (Udo Kier), Renate zjišťuje, že učebnice propagandy nejsou příliš podložené realitou a James by rád získal zpátky svou barvu kůže. Dosud to stále vypadá na neuvěřitelně zábavné béčko, ale bohužel vše není tak ideální.

Rozpočet je na snímku rozhodně znát a exteriérové záběry měsíční základny, nebo vesmírné souboje vypadají dobře a zapadají do celkového prostředí. Na ostatní eskapády už moc peněz nezbylo, tak je těchto záběrů poměrně málo a většina děje se odehrává v několika interiérech. A to je poznat i na kolísající kvalitě filmu. Mimo Zemi veškerá ta sci-fi satira perfektně funguje a každý dobře mířený vtip nebo narážka je součástí zábavného tandemu, generujícího jednu neuvěřitelně pitomě zábavnou scénu za druhou. Na Zemi (kde se odehrává většina snímku) to už tolik nefunguje. Po bláznivě navozeném začátku je poměrně nuda sledovat satirické nastavování zrcadla politice. Svěžest se vytrácí a koncentrace vtipně/dobře vypadajících scén značně řídne.

Tuto pachuť nám z úst kompenzačně vyhání poslední půlhodina, ve které probíhá meteor-blitzkrieg invaze a vesmírný protiútok spojeneckých armád. Nápady se opět hromadí a na velkolepé finále se dobře dívá. Nemasný a neslaný prostředek ale nezůstane zapomenut. Navíc některé interiérové scény vypadají jak z nějakého laciného sci-fi seriálu (ehm, Andromeda) a herecké výkony občas vypadají jak dějové části porno parodie. Na Julii Dietze se ale dívá s radostí, padouši jsou správně archetypálně zlí a konec konců komediální vyřídilka Jamese Washingtona také poměrně funguje. Jak tedy k filmu přistupovat?

Je to zábavná jednohubka s bláznivým námětem a spoustou narážek na druhou světovou válku. Většina snímku nedosahuje takových kvalit, jak možná trailery slibují, a to je věcná škoda. Z Iron Sky se tak možná nestane vyhledávaná kultovní klasika, ale své čestné místo mezi podivnými běčkovitými výplachy si bez problémů najde. Má vtip, má odvahu, má talent. Neurazí a pobaví, nejlépe ve společnosti dobře naladěné skupiny diváků. Jelikož je na něm poznat nadšení v přístupu k vyhotovenému materiálu, je lepší než vážně se beroucí třetí Transformeři nebo nedávná Bitevní loď. Snad není nutné dodávat, že mozek musí na bezpodmíněčnou dovolenou, zde pro něj není místo...

"The world is sick, and we are the doctors."