Co lze považovat za čistokrevného zástupce vědeckofantastického žánru? Nejčastěji (a nejzřetelněji) technologické spekulace vědeckého pokroku v dobách vzdálené budoucnosti nebo nepředstavitelně vzdálených místech, paralelních vesmírech, či neuvěřitelných vynálezech. Verneologové svou modlu klasického science fiction nalezli v detailních popisech vynálezů vizí budoucnosti a s rozvojem kinematografie bylo jen otázkou času, kdy tomuto žánru bude dodána audiovizuální stránka. Už v roce 1927 přišel na svět ambiciozní a po právu oslavovaný opus Metropolis Fritze Langa, ale pravé hody měly začít až v 50. letech. V době pokročilejších (nejen) filmových technologií a všeobecné mánii dobývání vesmíru studia chrlila jedno sci-fi za druhým. Toto je článek o jednom z nich.
Zakázaná planeta obsahuje všechny elementy, které má správné sci-fi mít. Posádku vesmírné lodi, cizí planetu, robota, vědce a tajemství... Pozemská posádka archetypálně vyobrazené kosmické lodi ve tvaru létajícího talíře odlétá do vzdáleného kouta vesmíru s cílem zjistit, co se stalo s poslední výzkumnou expedicí. Na místě se setkávají pouze se dvěma přeživšími, vědcem Dr. Edwardem Morbiusem (Walter Pidgeon) a jeho krásnou dcerou Altairou (Anne Francis). Zbytek posádky byl roztrhán tajemným stvořením, které se od té doby už neobjevilo. Ale to se má co nevidět změnit.
Všeuměl robot Robby
První polovina filmu jako sci-fi příliš nepůsobí. Vyměnit vesmírnou loď za námořní a vzdálenou planetu za zapomenutý ostrov, příliš změn by nebylo potřeba. Exotické kulisy studiových interiérů nedávají přílišný prostor k experimentaci a zbytek prostředí nahrazuje pouhé statické prostředí na pozadí. S odhlédnutím od technologických možností a od výše rozpočtu tak zbude příběh o expedici, které se vydává poodkrýt roušku tajemství ztracené předchozí expedice. Fantastické romány tohoto ražení fungují v téměř jakémkoliv prostředí a filmové snímky v přepálených barvách technicoloru poloviny minulého století působí jako jejich ilustrace. Hrdinové, šílenci, pomatenci, všichni podávají své výkony správně melodramaticky a jejich gesta jsou jak rozpohybované rámečky prvních komiksových sešitů. Tento styl může kdekdo kritizovat a je pravda, že na něj kvalitativně doplatila celá řada brakových filmů, které se chtěly svézt na této módní vlně. Čím je tak Zakázaná planeta odlišná nebo zapamatováníhodná?
Představa mimozemské technologie
Důvodů je několik. Některé čistě technické, některé úsměvně zajímavé a některé s přesahem. Za popkulturní přesah můžeme považovat dnes tolik známého robota Robbyho, který dodává do první poloviny filmu onen nádech čistého vědeckého fantastična. Skutečný přesah je obsažen ale až v druhé polovině filmu. Jakmile dojde řeč na dávné geniální civilizace a jejich ohromné vynálezy, objeví se i jemné naťuknutí několika filozofických témat. Na tajemné otázky je odpovězeno podle nastavené vědecké logiky a nechybí ani čapkovské pochybování nad člověkem v područí technologie.
Leslie Nielsen jako kapitán J.J.Adams
Zajímavá je hlavní role kapitána vesmírného korábu J.J.Adamse, kterou s vážnou tváří zahrál pozdější legendární komik Leslie Nielsen. Bez ikonických sametově bílých vlasů jej není snadné rychle identifikovat, ale je tam. Technickou zajímavostí je vůbec první použití čistě elektronické "hudby" v mainstreamovém filmu. Vůbec hudba (nebo spíše zvukové efekty) svou ambivalencí dotvářejí dokonalou představu sci-fi 50. let. A že ty syntetizátory dokáží navodit téměř až hororovou atmosféru!
Promo fotografie robota Robbyho a Anne Francis
Zakázaná planeta ukazuje, jak má správné sci-fi vypadat. Jednoduchá myšlenka, vizionářské představy o budoucnosti nebo věcech, které se současným pokrokem ještě vůbec nemusíme znát. Přes všechny divoké teorie ovšem nemusí být tolik nereálné. Spojením této premisy s neměnnou lidskou povahou vznikne nestárnoucí a zamyšleníhodné dílo. Přes laciný vizuál, experimentální hudbu a přehrávající herce má tento film dodnes co nabídnout a vyústění funguje i více jak padesáti letech stále stejně. I přes svou relativně krátkou délku by ale neškodilo prostříhat první polovinu, vystřihnout několik zbytečných vedlejších postav a lépe budovat rostoucí napětí. Ale s přihlédnutím k současné tvorbě tohoto žánru posledních dvaceti let je tento film stále klenotem, který nepotřebuje k upoutání pozornosti bohaté vizuální triky a divácky přívětivé zábavné vedlejší postavy nebo hutnou love story. Tak neváhejte objevit tajemství této planety. Věci možná nejsou takové, jak se na první pohled zdají...
"Another one of them new worlds. No beer, no women, no pool parlors, nothin'. Nothin' to do but throw rocks at tin cans, and we gotta bring our own tin cans."
0 komentářů:
Okomentovat