The Amazing Spider-Man (2012) - 65%

The Amazing Spider-Man

Pokračování Spider-Manovského článku: Na plátnech kin se v současných dnech zabydlelo nové dobrodružství nového Spider-Mana. Vznik filmu doprovázelo divácké nespokojené mumlání o zbytečnosti rebootu pouze 5 let staré série. Ale producenti měli jasno, pokud do dnešního roku nenasadí nový pavoučí film, propadne jim licence a s ní hromada potenciálních dolarů. A to samozřejmě nikdo nechtěl. Nápad Sama Raimiho byl po několikaměsíčních přípravách smeten pod stůl a navazovat na původní trilogii s kompletně novým obsazením nepřipadalo jako dobrý nápad. Tak se tedy začalo znovu s doufáním, že vznikne podklad pro novou výdělečnou sérii. Čas netrpělivého čekání je u konce a naskytuje se nám konečně příležitost k nahlédnutí na zub tomuto předem zatracovanému projektu.

Všechna oznámení o remacích nebo restartech oblíbených sériích jsou spojena s velkou vlnou nevole, pramenící od znepokojených fanoušků. Občas můžeme přijmout nenasycenost producentů s povděkem, obnovení slávy zašlých sérií, nepřímé připomenutí zapomenutých klenotů kinematografie, nové náhledy na původní (a třeba i původně adaptovaný) příběh, využití nejnovější technologie k přiblížení audiovizuálního zážitku k předloze... Zkrátka občas se na recyklujícímu Hollywoodu dá najít něco pochopitelného a ve výsledku ne tak špatného. Restart Spider-Mana ale nic takového nenabízel. Pouze pětiletý odstup neposkytuje nové závratně inovátorské technologie (kromě masového rozšíření nepříliš kladně přijímaného 3D formátu) a série si přes pár chybných přešlápnutí vedla celkem dobře. Nehledě na to, že si reboot žádá několik neoblíbených indikátorů.

Nový filmový pár Emma Stone a Andrew Garfield

Nejznatelnějším z nich je nutnost nového originu postavy. Toho, čeho jsme byli naštěstí v předchozích dvou filmech ušetřeni, zde opět přebírá hlavní pozornost. Dnes už každý ví, jak byl třídní introvert pokousaný pavoukem a jak mu ztráta nejbližších změnila život. Opravdu to potřebujeme vidět znovu? The Incredible Hulk si s tímto nešvarem poradil vzorně, původ postavy představil pouze ve sledu obrázkových sekvencí během úvodních titulků a bylo vymalováno. Zde tomu tak není, původu postavy je věnována více než polovina dvouhodinového filmu. Zbytečně, neb pro tvůrce nezbytné pro základ nového pohledu na sérii.

Andrew Garfield jako Peter Parker / Spider-Man

Režijní křeslo překvapivě obsadil tvůrce nezávislé tragikomedie (500) Days of Summer Marc Webb (jak příznačné jméno). Sony zřejmě potřebovalo někoho, kde se tvůrčím způsobem neutrhne ze řetězu, tak jako Raimi, a kdo si zároveň nevyžádá milionový honorář. Spolu s Webbem přišlo omlazení celého příběhu. Představitel hlavní role, Andrew Garfield, který je o osm let mladší než Maguire, přece jen více připomíná středoškolského floutka a do role se hodí mnohem lépe. Pozdější láska Mary Jane není v příběhu přítomná a logicky přebírá otěže milostného vztahu Gwen Stacy (Emma Stone). To je spolu s hlavním záporákem vítaná změna. Tím je konečně doktor Curt Connors (Rhys Ifans), přítel Parkerova zmizelého otce, kterému chybí pravá paže. Tato indispozice ho vedla k výzkumu propojení regeneračních schopností ještěrky s DNA jiného živočicha. Výsledkem se stal nebezpečný Lizard, kdy ještěrčí geny začaly převládat nad těmi lidskými, a z doktora Connorse je rázem pro město nebezpečný tvor s nekalými plány nastolení nové společnosti.

Design Lizarda není nejšťastnější

Pokud se zaměříme na srovnání deset let starého filmu s tím současným (byť taková srovnání nejsou vhodná, ale zde se přímo nabízejí), je nutné uznat, že původ Spider-Mana je lépe zvládnutý pod vedením Marca Webba. Příběh sice batmanovsky potemněl, ale stále si zachovává komiksově barevnou auru. Co je zvládnuto velmi dobře, jsou mezilidské vztahy jednotlivých hrdinů. Webb konverzace a emocionální interakce umí prodat více uvěřitelně a s méně slzami. Mezi hlavním párem to slušně jiskří a chování podpůrných osob je vystaveno pochopitelně. Spider-Mana ale definuje akrobatická akce, která je zde rovněž velmi podařená. Jen ji není tolik, kolik by si film zasloužil. Nebo je jí spíše dost, jen je ztracená v dlouhých konverzačních minutách. A to je hlavním nešvarem celého filmu.

Kdo by neměl rád Emmu Stone

Více než dvě hodiny jsou zkrátka příliš a vysříhaná 3/4 hodina by filmu jedině prospěla. Pomalu vykreslující začátek je sice fajn, ale když se celých 40 minut v superhrdinském filmu stále nic neděje, přijde místo akce nuda. Za kterou pochopitelně stojí znovu vyobrazený origin postavy. Přes tyto nešvary ale naštěstí film nenaplnil nejčernější představy všech diváků. Ano, stále bude nařčen ze zbytečnosti, ale jak mohou spolu koexistovat různé komiksové série jednoho a totéž, mohou fungovat i na filmovém plátně. Jednotlivé přístupy se nevylučují a odlišnými přístupy nemohou jeden druhý zastínit (viz burtonovský a nolanovský Batman). Za zmínku rozhodně stojí také povedený soundtrack Jamese Hornera, který je zase jiný, než ten hravý elfmanovský. Základní kameny byly položeny a ačkoliv se nejedná o kdovíjaké veledílo, jako prázdninový velkofilm poslouží dokonale, stejně tak jako základ pro další díly chystané trilogie. Ale Spider-Man 2 z roku 2004 je stále nepřekonán.

"Oh no! You have found my weakness, small knives!"