American Reunion (2012) - 75%

Prci, prci, prcičky: Školní sraz

A teď k něčemu komerčnějšímu a velmi očekávanému. Po devítileté pauze se (oficiálně) vrací nekorunovaný král teenagerských komedií. Jim, Oz, Kevin a další se vracejí na plátna kin z důvodů pořádání školního srazu. Dříve rozpustilí teenageři jsou nyní na prahu třicítky a své sexuchtivé problémy nahradili běžnými starostmi pracovními nebo rodičovskými. Čas strávený v rodném městečku jim má připomenout bezstarostné chvíle nevybouřeného mládí, případně zhodnotit svůj současný stav se svými vrstevníky. Inu, zkrátka klasický školní sraz. Nebo snad ne, když je v okolí Stifler?

Logika některých distribučních názvů by vydala na celou knihu. Toto je čestný zástupce překladatelské bezradnosti. Zatímco se první film z roku 1999 jmenoval prostě "American Pie", distributoři povolili uzdu fantazie. Nejspíše, aby snad čeští diváci nebyli odrazeni propagací amerikanismu. A jelikož několik měsíců před premiérou vstoupilo do podvědomí dílo Věry Chytilové Pasti, pasti, pastičky, stačilo jen trochu slovíčkové asociace a veledílo bylo na světě. Dnes je již pojem "prcičkovská sága" vžitým pojmem, ale někdy je způsob překládání názvu filmu do českého jazyka zkrátka velmi bizarní a může si pod sebou i značně podřezávat větev (viz. Ong-Bak nebo Meet the Parents).

Každopádně nástup American Pie na scénu znamenal "menší" revoluci v žánru. Nadrženým puberťákům brnkal na tu správnou notu už tehdy, ale docenění od cyničtější části populace se dočkal až s odstupem několika let. Teenagerské komedie tu byli již dříve (například výborné Fast Times at Ridgemont High), ale až Jason Biggs a jeho parta nastavila laťku pro novou dekádu. Laťku mnohokrát neúspěšně překonávanou, dokonce i vlastní frančízou. Slavený úspěch přivedl na svět několik dalších dílů stejné značky, které měli všem ostatním ukázat, kdo je tady králem žánru. Ačkoliv byla kvalita sestupná, původní trilogie si hrdě zachovala svou tvář a nikdy nespadla do (pod)průměru. Těmito vodami se brodí až čtyři (!) direct-to-dvd spin-offy, které se honosí názvem "American Pie", ale mají s ním společného akorát Jimova tátu Eugene Levyho. Do hlavní role byl obsazen někdo ze zvrhlé rodiny Stiflerů a průměrná buranská komedie pro mladé, plná nahoty a různých tělních tekutin byla na světě. Tyto parazitické produkty si své místo, stejně tak jako fanouškovskou základnu najdou, nicméně byly na hony vzdálené atmosféře původní trilogie.

Jakoby si byli tvůrci tohoto nešvaru vědomi, přišli s nápadem oživení značky, tentokrát přes nostalgii. A byl to ten nejlepší směr, kterým se mohli ubírat. V ignoraci čtyř předchozích videofilmů vzniklo čtvrté regulérní pokračování, které těží z kladných vzpomínek někdejších fanoušků. A vzniklo tak schizofrenní dílo, jehož oba dva charaktery fungují jak mají. Komediální část je na podobné úrovni jako první tři filmy a gagy různého ražení bez problémů fungují, s ohledem na stanovený druh humoru. Druhá část je čistě nostalgická a pocitově ne nepodobná například Rockyho šestým zápasem. Dostáváme se na původní lokace, rekonstrukce některých klasických scén zavane příjemným dejá-vu a onu reminiscenci zažíváme spolu s hlavními hrdiny. Stejně jako oni s láskou vzpomínají na minulé roky, tak si i my jako diváci vybavujeme naše první setkání s touto problémovou partou.

Nutno říci, že s partou od prvního filmu téměř kompletní, včetně malých a vedlejších rolí. Zde zároveň nastává nejzásadnější problém celého filmu. Jeho snahou je alespoň na chvilku představit nějakou starou známou postavu, případně s ní řešit nějaký krátký problém. A to není snadné ukočírovat v takovém množství postav. Jim (Jason Biggs) a Michelle (Alyson Hannigan) zažívají odtažité období způsobené rodičovstvím, Oz (Chris Klein) je úspěšný sportovní moderátor, který má doma nepříliš inteligentní přítelkyni (Katrina Bowden). Navíc má stále uchované své city k Heather (Mena Suvari). Kevin (Thomas Ian Nicholas) žije spokojený partnerský život, Finch (Eddie Kaye Thomas) zdánlivý život dobrodruha, Jimův táta (Eugene Levy) by se rád začlenil zpět do společnosti a trpké chvíle přinese Jimovi dívka, kterou kdysi jako malou hlídal. No a pak je tu samozřejmě Steven Stifler (Seann William Scott), který je stále stifmeister. Akorát to už v jeho věku není (pro ostatní, nikoliv pro diváka!) příliš košer. A to je jen zlomek rozběhnutých linek.

Víc než aby děj sledoval vývoj událostí několika málo hlavních postav, předkládá nám jich velké množství k letmému seznámení. Je tedy jasné, že děj jako takový neexistuje a film je jen slepencem několika zápletek. Slepencem vkusným, občas jen trochu nedodělaným. Více než snaha rozvinout osudy některých charakterů, nebo snaha za každou snahu pobavit, je důraz kladen na onu nostalgickou část, doplněnou řadou komediálních skečů. Absolutní hodnocení jsou tedy možná příliš nekritická a bez dobrých vzpomínek by zůstal jenom mix scén plynoucích od nikud nikam. Na druhou stranu, i ten samotný mix by byl nejspíše jednou z nejlepších komerčních komedií posledních let (minimálně od první Pařby ve Vegas). Proto se z Prci, prci, prcičky: Školní sraz stalo příjemné překvapení, které snad nikdo nečekal. A snad to tak také zůstane. Naznačované pokračování snad zůstane jen pouze teoretické, pro uchování představy samostatně fungujícího universa. Další díly by mohli tento veskrze pozitivní celkový dojem zase o něco snížit. Skončit se má v nejlepším...

PS: Je milé, že třeba i soundtrack odpovídá nastaveným standardům a dotváří tak celkovou atmosféru.

"Let's make this reunion our bitch!"