The Secret Life of Walter Mitty (2013) - 80%

Walter Mitty a jeho t.ž.

Vítězslav Hálek, český básník z generace májovců uvedl: „A kdyby pravda bylo vše a láska jenom snění, já bych se k spánku položil a nechtěl probuzení...“ Přičemž britský spisovatel a nositel nobelovy ceny za literaturu Joseph Rudyard Kipling naopak říká: „Chceš realizovat své sny? Probuď se!“ Poetika snů má mnohé interpretace a je nedílnou součástí každého jednotlivce. Sny nás mohou motivovat, ale mohou být i útočištěm a vlastní skrýší před okolním světem. Snít můžeme o uskutečněných zážitcích nebo nad výhledovými cíli. Snít můžeme rovněž o nerealizovatelných skutcích, neb lidská mysl nezná hranice. Divotvorné sny nemusí být doménou jen tvrdého spánku, hlavu v oblacích lze mít i kdykoliv během dne. Nekorunovaným králem všech denních snílků potom musí být Walter Mitty.

Tato fiktivní postava vychází z literárního příběhu Jamese Thurbera "The Secret Life of Walter Mitty" vydaného v roce 1939. Cestu na filmové plátno si našla už v roce 1947 a tvář jí propůjčil Danny Kaye. Záhy se také dostala do (nejen) popkulturního slangu. V britském vojenství je například pojem "Walt" používán pro někoho, kdo se vydává za něco, čím není nebo na co nemá (vysloužilí vojáci nebo nedostatečně kvalifikovaní). Jemné kořeny jsou tedy ve světě zapuštěny, nikoliv však dostatečně do myslí širší veřejnosti. Právě proto působí nový režijní zářez Bena Stillera tolik svěže a originálně, i když operuje se známým dějovým obloukem. Znovu přivedl na plátna kin postavu Waltera Mittyho, aktualizoval dění kolem ní a zároveň si i střihl hlavní roli. Jak to vše převážně komediálně herec ustál?

Ground control to Major Tom...

Ben Stiller není žádný režisérský zelenáč. Ukočíroval už třeba filmy Zoolander nebo Tropická bouře a to rozhodně nejsou špatnými filmy, v komediálním žánru hrdě patří k nadprůměru. Walter Mitty a jeho tajný život ale nemá být třeskutá komedie, nýbrž lehce melancholická pouť z každodenní všednosti do pestrobarevného světa konečně vykonaných skutků a jejich snovým protějškům. Walter Mitty je v této realitě fotoeditorem v časopisu Life. Má skrytou slabost pro novou pracovní posilu v oddělení účetnictví Cheryl (Kristen Wiig), ale jako správný nesmělý introvert dobývá její srdce jen prostřednictvím velkolepých snů uvnitř vlastní hlavy. Hon za ztraceným negativem nejdůležitější fotografie v historii časopisu by jej mohl z nízkého sebevědomí vyléčit, či naopak ještě více zdecimovat. Časopis má před sebou totiž poslední papírové vydání a předem vychvalované dílo slavného fotografa Seana O'Connella (Sean Penn) zkrátka není k nalezení. Nový šéf (Adam Scott) už šlape Walterovi na paty a čas se krátí. Že by konečně potřebný impuls ke skutečným činům?

Životní moudra a oslavu staré dobré poctivosti může s klidem pronášet jedině Sean Penn.

Film není přímo romantickou komedií, ani posmutnělým dramatem. Od obojího dokáže nabídnout stejným dílem, jako tomu třeba je v případě Velké ryby od Tima Burtona. Poetika života (a parafráze s časopisem Life) je zase zachycena poutavým způsobem s péčí na každý detail živoucího světa. Režijně se jedná o velice zdařilé dílo a potěší každá audiovizuální drobnost. Ať už to jsou hrátky s implementací titulků do filmového prostředí, zachycení Walterova přechodu do vysnívání si vlastní reality, nebo jiné kamerové vychytávky. Nejblíže by se dal zvolený styl přirovnat k dílům Michela Gondryho s jemným vlivem Wese Andersona. Pořád ale umí prodat vlastní myšlenku a nevyhrává tak jen forma nad obsahem. Navíc příjemně plyne od začátku do konce bez škobrtnutí a za občasných brnknutích po strunách akustické kytary José Gonzaleze. Atmosféra se tak dá nasávat velice snadno, záleží jen na charakteru jednotlivého diváka, nakolik se dokáže s Walterem ztotožnit a připustit si jej k tělu.

Himaláje. Sen nebo skutečnost?

Žádný problém není ani v hereckém obsazení. Na první pohled čistě komediální casting jen lehce klouže po povrchu žánru a nikdy neupadne k podřadným fórům a laciným vtípkům. Navzdory k námětu i překvapivě šetří (až na jednu scénu) sentimentem. Ať už ale chce rozesmívat nebo jen nechat plynou myšlenky, Ben Stiller a jeho kolegové / kolegyně rozhodně nejsou rušivými elementy. Zdá se, že ve vlastní režii ze sebe dokáže vyždímat i více, obdobně jako třeba dlouho zatracovaný Ben Affleck. A zkuste teď říct křivé slovo vůči jejich dovednostem před nebo za kamerou. Walter Mitty a jeho tajný život jen trochu trpí na potřebná klišé. S jejich použitím není žádný problém, samotné vypointování by ale mohlo být poněkud hravější. Nebo naopak tajuplnější, viz Ztraceno v překladu. Z celkového pohledu se ale jedná prozatím zcela nepochybně o jeden z nejkvalitnějších filmových počinů této zimy. Můžete snít nad kvalitativně-kvantitativně všelijakým Hobitem, nebo můžete snít se skromným Walterem o jeho, ale i o vašem vlastním životě. Já jsem pro druhou variantu.

"Beautiful things don't ask for attention."