Sleepy Hollow (1999) - 80%

Ospalá díra

Legenda o bezhlavém jezdci patří k americkému kulturnímu folkloru stejně jako Golem k tomu pražskému. Vychází z krátké povídky Washingtona Irvinga The Legend of Sleepy Hollow z roku 1820, kde newyorský policejní vyšetřovatel Ichabod Crane rozplétá záhadu bezhlavého jezdce v nedaleké holandské osadě zvané Sleepy Hollow. Duch britského vojáka vyjíždí na koni ze svého hrobu a stíná hlavy civilních občanů, jako připomínku své vlastní smrti. A pokoj nedá, dokud nebude jeho sťatá lebka pohřbena znovu s tělem. Kdo ji však z hrobu vykopal a tím vyvolal řádění nebezpečného ducha? Nalezne pragmatický Ichabod v obětech určitou systematičnost a rozplete nadpřirozené klubko záhad dříve, než přijde o hlavu vlastní? Známý příběh literární fikce byl následně mnohokrát převeden do audiovizuální podoby. Toto je recenze jedné z nich.

Ještě předtím, než se pustíme do rozboru vizionářského díla Tima Burtona, v krátkosti si připomeňme historii předchozích zpracování. Poprvé se jezdec na velkém plátně představil v roce 1922, v němém snímku Edwarda D. Venturiniho The Headless Horseman. Spíš než hororem byl film komediální romancí s několika málo prvky fantazijního napětí. V odlehčenější notě pokračovala i animovaná klasika ze studia Walta Disneyho The Adventures of Ichabod and Mr. Toad z roku 1949, kde prim hrály přednosti slavného studia - povedená animace, groteskní prvky a písničky. O naraci Ichabodovy části se postaral známý herec a muzikant Bing Crosby, hudební čísla tak stála na pevných základech. V průběhu let se hlavní role zhostil třeba i Jeff Goldblum, jednu z verzi audioknihy namluvila zase ikona klasického hororového žánru Boris Karloff. V současné době produkuje americká televizní stanice FOX TV seriál Sleepy Hollow, paranormální detektivku námětově vycházející z Irvingova příběhu. My se ale vrátíme několik let nazpět, kdy byl známý příběh masově představen širšímu obecenstvu po celém světě.

Při pátrání je důležité neztratit hlavu. Nebo se bezhlavě zamilovat.

Tim Burton byl na konci 90. let ve skvělé pozici. Měl za sebou několik úspěšných hitů, jeho charakteristických znaků nebyl divák ještě přesycen a remake Planety opic ještě nebyl na světě. Fidlátka dvorního skladatele Dannyho Elfmana nebyla oposlouchaná a Johnny Depp té doby stále ještě předváděl nadstandardní herecké výkony bez zbytečného pitvoření. Právě on se zhostil hlavní role Ichaboda a po Střihorukém Edwardovi a Edu Woodovi dokázal, že spolupráce s režisérem mu jde výtečně i v charakterově vzdálených rolích. Půvabnou Katrinu Van Tassel si zahrála Christina Ricci a tajemného jezdce démonický Christopher Walken. Herecký ansábl doplňují veteráni jako Michael Gambon, Jeffrey Jones, Richard Griffiths nebo Christopher Lee. Z tohoto hlediska tedy vše naprosto v pořádku. Největší podíl na následném úspěchu ale má samotný režisér. Jeho vizuální cítění se zcela promítlo do formální stránky snímku a typická gotická poetika dokonale pasuje na zvolené téma.

Bezhlavý jezdec byl s hlavou snad ještě děsivější.

Zůstává ale jedna otázka - kam přesně žánrově Ospalou díru zařadit. Na horor je ve filmu celá řada komediálních prvků a romance, na fantazijní romantickou komedii se zase nešetří na gore efektech, litrech umělé krve a detailních záběrech na prováděné dekapitace. Jedná se o hororovou pohádku klasického Tima Burtona pro otrlejší mainstreamový proud. Krkolomná, leč zřejmě nejpřesnější definice. Režisér je ve svém žánru jako velká ryba ve vodě a proplouvat jí rozhodně umí. Dnes už možná neumí svým stylem tak překvapovat a ohromovat, Ospalá díra však patří do období, kdy tomu tak ještě bylo. Audiovizuální puntičkářství v reimaginaci známého příběhu s kvalitním osazením si tak můžeme dodnes užívat v jedné z nejlepších verzí adaptace. Její hutná atmosféra dokonale koresponduje s hororovým listopadem, proto by dozajista neměla zůstat opomenuta.

"Villainy wears many masks, none of which so dangerous as virtue..."