Hansel and Gretel: Witch Hunters (2013) - 70%

Jeníček a Mařenka

Pohádkové příběhy nejsou jen pro děti. Nebo se nám to alespoň snaží namluvit  tvůrci vlny renesance rebootů elementárních příběhů na dobrou noc v celovečerní blockbustery. Určité hrátky se žánrem či parodie zde jsou už dlouho, nenadálý zájem o klasický příběh Sněhurky v minulém roce signalizoval, že s vhodným scénáristickým přístupem lze postavit velkolepou akčně-dobrodružnou jízdu prakticky na čemkoliv.  Letos došla řada shodou okolností na další příběh od bratří Grimmů, na Jeníčka a Mařenku. Děti se ztratí v lese, naleznou perníkovou chaloupku a v poslední chvíli utečou ze spárů nebezpečné čarodějnice tak, že ji strčí do kotle. Jacob a Wilhelm se s tím nepárali. A to nemohli tušit, jak už takhle temný příběh ještě pořádně okořenit.

Tuhle notoricky známou část nám v nejnovější adaptaci předvede samotný prolog, byť ve značně drastičtější verzi. Hlavní příběh se už věnuje dospělým dětem, Jeníčkovi a Mařence. Díky nechtěně nabytým zkušenostem se rozhodli věnovat svůj život lovu čarodějnic, kterých je ve středověkých lesích víc než dost. Jeníček (tedy Hansel) vyrostl do podoby Jeremy Rennera, Mařenka (tedy Gretel) do sexy křivek Gemmy Arterton. S poloautomatickými zbraněmi a kustomizovanými kušemi obráží město za městem a za peněžitou odměnu mýtí obávané babizny. Práce v bavorském Aušpurku bude přeci jen o něco tužší. Blíží se velkolepý čarodějnický sabat, děti mizí, hrozba narůstá, děsivé tajemství vyplouvá napovrch a perníková chaloupka ještě neřekla své poslední slovo...

Takhle si příběh ze školky nejspíš nepamatujete.

Látky se ujal Tommy Wirkola, tvůrce bizarního Mrtvého sněhu, se kterým mají lovci čarodějnic společného více než dost. Především je vhodné ujasnit žánr. Jeníček a Mařenka jsou čistokrevnou eRkovou zábavou se vším, co k ní patří. Nevybíravý jazyk a explodující těla, tapetující okolí sytě rudou barvou... Tenhle pohádkový sequel zřetelně není určen pro dětské publikum. Zato dospělí dostanou pořádnou porci adrenalinového sacharidu. Nápadité akční běsnění naplňuje většinu promítacího času a většinu klidných pasáží zase Gemma v korzetu. Se zamrzlými zombie nacisty má tak film spousty společného. Kdo si vzpomene na zábavně cool scénu závěrečného barvení sněhu na červeno, ten si může z velké části udělat předběžný obrázek o mrzačení všudypřítomných ježibab.

Mařenka...

Hlavní hrdinové mají tuhý kořínek a dávají svým obětem pořádně zabrat. Ostatně v tomto ohledu je režisér pevný v kramflecích, vizuální cítění obdobně netradičních akčních scén tak prodává bez výraznějších problémů. Od Mrtvého sněhu naštěstí ubylo nudně zdlouhavých pasáží a přibylo těch béčkovitě zábavných. Jako vypravěč se má Tommy Wirkola ale ještě určité rezervy, nelze se zbavit dojmu, že takovouto látku šlo využít ještě více, jinak, nebo víc do hloubky. Ve výsledné podobě odpovídá kadence střihů jednotlivých scén videoklipové tvorbě MTV, která ostatně film zaštítila svým jménem v seznamu produkčních log. Scéna střídá scénu bez výraznějšího vlivu důležitosti příběhu a s konstantní mírou dobrodružného napětí je intenzita některých z nich zbytečně otupována. Přemýšlet se tady zkrátka nevyplatí, s čímž snad stejně snad nikdo nepočítal.

Čarodějnice nebezpečnější než ostatní.

Zpracováním má Jeníček s Mařenkou blízko k celé řadě ostatních (a nikterak lichotivě hodnocených) projektů. Kombinace Mrtvého sněhu s Princem a pruďasem vytváří stabilní základ, do jehož vlivu razantně zasahuje Van Helsing a Blade. Výsledný guláš ale není překvapivě nepoživatelný, jednotlivé ingredience si nehrají kromě cílené zábavnosti na nic víc. Důraz na krvavou zábavu je možná až příliš tlačen v proklamovaném formátu 3D, diváci se tak budou často vyhýbat šípům, třískám, sklu nebo střevám. Příliš okaté, příliš digitální. Navíc se velká část příběhu odehrává v noci, prosazování třídimenzionálního zážitku tak akorát jen snižuje viditelnost a otupuje celkový divácký zážitek. O hudbu se postaral režisérův krajan Atli Örvarsson a je z ní hodně znát inspirace akční tvorbou Hanse Zimmera, který se pod film podepsal jako hudební producent. Krom ústřední dvojice můžeme ve filmu spatřit Fanke Janssen nebo Petera Stormarea, prim však hrají namaskované čarodějnice.

Jeníček.

Reimaginace pohádek je v kurzu. Již za rohem čeká Mocný vládce Oz a za chvilku k nám do kin dorazí i nebojácný Jack a obři. Jeníček s Mařenkou využívají svůj tématický základ jenom velmi volně a používají jej snad jen k několika málo zábavným pomrknutím. Kdyby měl film pokračovat řadou sequelů (jakože nejspíše nebude), zřejmě by vliv původního příběhu nadobro zmizel. Ostatně, o podobném osudu se budeme moci přesvědčit s pokračování Sněhurky a lovce. Odhodíme-li veškeré spekulace a zhodnotíme-li současnou nabídku kinodistribučních sítí, je Jeníček s Mařenkou jasnou volbou. Unylé dotahování post-oscarové sezóny a pozvolný nástup jarní sezóny není z hlediska nabídky tolik štědrý, aby mohl tento film zastínit. Z kvalitativního hlediska se nejedná o žádného premianta, ale s tím co má a s tím, čím chce být, zachází více než slušně. A má Gemmu Arterton. V korzetu.

"One thing this job has taught me over the years: DON'T EAT THE FUCKING CANDY!"