The Expendables 2 (2012) - 65%

Expendables 2

Za dalším okatým návratem do starých dobrých 80. let stojí napjatě očekávaná parta (napůl zašlých) hvězd akčních hrdinů. Sylvester Stallone opět povolal kamarády ze zaprášených polic regálů videopůjčoven a rozhodl se znovu dokázat světu, že tihle borci do starého železa ještě zdaleka nepatří. Řeč je pochopitelně o sequelu akční týmovky Expendables. A jak bývá zvykem, pokračování je velkolepější, výbušnější a zábavnější. Nebo o to alespoň ze všech sil usiluje. Zpátky je téměř celá sestava z prvního dílu, která tentokrát stojí před jiným, nebezpečným úkolem. Napnout svaly, připravit několik kulometů ke každé ruce a zatnout zuby, protože právě začíná poctivá akční řežba. The Boys Are Back in Town!

Děj je hloupý a v podstatě na něm vůbec nezáleží. Snaha o regeneraci celého akčního žánru z dob, kdy se těšil největší slávě, doplácí na stejně laciném ději, jako všechna ostatní videobéčka. I zde hraje hlavní roli nevyzpytatelný padouch se záluskem na velké množství plutonia, kulisy polorozpadlých bulharských měst, neohrožená parta akčních hrdinů se zbytečně velkými bouchačkami a jedno klišé vedle druhého. O příběh zde ale jde až na posledním místě a s tím nejspíše každý počítal. Zde je důležitější zcela jiný faktor, nostalgie. Resuscitace celého žánru a jeho klasických ikon. Každý totiž uzná fakt, že současné digitální orgie nikdy nemohou zastínit starou dobrou kombinaci krve, potu a benzínu. Filmy, které možná nedávaly logický smysl, ale dnes na ně každý s láskou vzpomíná. Úderné hlášky, zapamatováníhodní hrdinové a záporáci, spousta výbuchů a řízný soundtrack. Kdo by si rád nezavzpomínal na trojici Johnů - Ramba, Matrixe nebo McClaina a jim podobným. V současné době však vydělávají jiné typy snímků a žánr akčních výplachovek se netěší takové oblibě, jako kdysi. Přesto je zde nezanedbatelně široká skupina poptávajících diváků a lidé jako Sly jsou si toho vědomi.

Z party se vytratil pouze Mickey Rourke.

Proto je celá týmová akce party postradatelných žoldáků ve svém jádru pouhou filmovou symbolikou. Integrita posloupnosti scén nezávisí na naraci děje, ale na barvitých dílcích poměrně jednoduchého puzzle. Tu je potřeba procedit suchou hlášku, tuhle zase nechat vybouchnout budovu, tu efektivně zlikvidovat tlupu bezejmenných vojáků. Pravá esence 80. let i přesto není přítomná a přes řadu zlehčujících okamžiků členů z vlastní řady film hraje celkem často na vážnou notu s pokusem vzbuzovat nějaké emoce. Možná to patří k celému tijátru a důvodu nastartování osobní cesty po pomstě, ale předvídatelnost těchto scén není tak nostalgicky zábavná, jak by mohla být.

Jason Staham v roli... Jasona Stathama

Připomeňme si také hlavní hrdiny. Partu Postradatelných stále vede Barney Ross (Sylvester Stallone) a jeho parťák Lee Christmas (Jason Statham). Tu nadále tvoří Yin Yang (Jet Li), Gunnar Jensen (Dolph Lundgren), Hale Caesar (Terry Crews) a Toll Road (Randy Couture). Novými přírůstky do party jsou mladý voják Bill (Liam Hemsworth, brácha Thora) a první ženská posila Maggie (Nan Yu). Tuhle partu doplňují další superikony žánru Trench (Arnold Schwarzenegger) a Church (Bruce Willis). Na rozdíl od minulého dílu zde nevystupují pouze v rámci symbolického cameo vystoupení, ale získávají více prostoru a vlastní akční scény. Naplňují se sny každého fanouška? A to ještě není všechno. Dorazí i hvězda nejdiskutovanější, osamnělý vlk Booker (Chuck Norris). Koho postavit na druhou stranu barikády tomuto hvězdně obsazenému týmu? No přece belgického padoucha Vilaina (Jean-Claude Van Damme) a jeho pravou ruku Hectora (Scott Adkins). Uff...

I jako muzikál by Expendables uspěli... No more straight to dvd!

Sly se nechal bezostyšně slyšet, že do tohoto okázalého akčního pomníku chce obsadit co největší počet důležitých jmen historie tohoto žánru. A skutečně se mu povedlo něco, co nemá na filmovém plátně obdoby. Tato nekomiksová obdoba crossoveru Avengers funguje ve své podstatě a na svých pevně definovaných mezích. Jenomže jak ukočírovat tuhle přehlídku charakterů na ploše stominutového snímku? Za kormidlo se tentokrát postavil Simon West, který se dosud marně snaží překonat své mistrovské dílo Con Air (jó, to byly ještě doby, kdy Jerry Bruckheimer investoval kamiony dolarů do filmů s poctivou nedigitalizovanou akcí...). Nutno uznat, že odvedl slušnou práci a tomuto ožehavému námětu dal slušivý kabátek. Akční scény jsou v celé filmu jenom tři, ale všechny fungují přesně tak, jak mají. Jsou dynamické a přehledné, jen doupravené o dodatečné cákance digitální krve. Vizuál je hodně podobný poslednímu Rambovi a to lze brát jako pochvalu. Takže v čem je chyba?

Jedině Chuck Norris dokáže vyhrát Kámen-nůžky-papír proti zrcadlu

Paradoxně je největší problém ve velkém množství charakterů. Ne, že by snad každá z postav potřebovala větší dávku prostoru, než je jí nabízena. Většina charakterů je jasně definovaných a jejich přítomnost slouží jasnému účelu. Ty zajímavější z nich ale nemají dost místa pro větší pole působnosti pro případně očekávané interakce s ostatními. Vše potřebné je rozehráno právě na jednom z oněch dílků celého puzzle a dále se tím není třeba zabývat. Tyto očekávané chvíle ale po rozmělnění připomínají pouhé televizní skeče, které natáčejí  ze své moci moderátoři (televizní studia) věhlasných zámořských talkshow, nebo samotní fandové pro částečné plnění fanouškovských snů. A to je přesně to, co si ze shlédnutí druhých Expendables odnesete. Několik památných (maximálně) několikaminutových scén, zatímco zbytek příběhu s vedlejšími postavami se rozplyne jak pára nad hrncem. Nemrzelo by to tolik, kdyby se neplýtvalo tak velkým potenciálem. Vyniká tak pouze ona symboličnost celého díla. Ať už vizuální symbolika fixace na old-school akci a velké zbraně, tak verbální symbolika vlastní uvědomělosti. Zazní tak celá řada povědomých hlášek, pomrknutí na nejslavnější části kariér akčních pardálů a dokonce i jeden populární fenomén v podobě "Norrisova faktu" z úst samotné ryšavé lišky.

JCVD v jedné ze svých nejlepších rolí za poslední dekády

Jakkoliv zábavně to zní (a je), určitá nepříjemná pachuť po shlédnutí zůstane. Snad přílišná snaha o "imitaci" laciného béčkového akčňáku způsobila nepříjemně snadnou kategorizaci filmu právě do této škatulky. Možná vše bylo úmyslné, možná jen scénáristé nebyli dostatečně nápadití, ale s takovou partou veteránů šlo rozehrát docela jiné divadlo. Pochvalu si ale rozhodně herci zaslouží. Sly a další borci z muzea věrně popírají biologii a vliv procesu stárnutí na jejich vytrénovaná těla. Li (škoda jeho useklé role) a Statham se mrštně otáčejí a očekávaně se pouští do pěstních soubojů, zatímco ostatní borci se chytají obrovských bouchaček. Trefou do černého bylo obsazení známého belgického kickboxera do role hlavního záporáka. Tento tah se rozhodně vyplatil a jeho postava je správně archetypálně bezcitná. Snad jen od současné jedničky mlácení Scotta Adkinse byla očekávaná větší participace na face-to-face soubojích. Přesto oba dva tvoří dokonalou zápornou dvojici, která dá zapomenout na zlého diktátora z prvních Expendables.

S Expendables přichází celá řada parodií. Ta od barelypolitical patří k těm podařenějším.

První Expendables lákali na známá jména a porci staromilské akce. Topili se ale v prapodivném ději a jako žánrová týmovka byli poraženi celovečerním A-Teamem ze stejného roku. Chemie zde sice fungovala mezi dvojicemi, ale ne tak úplně mezi celou skupinou. Druhý díl trpí obdobným problémem, který je umocněn zvýšením počtu hvězdných jmen a úbytku prostoru pro budování pevného základu celé bojové jednotky. Režie je zaměřena na akční scény a očekávané představitele, jenomže stačí to? Dlouho čekající fanoušci mohou být spokojeni jen ze skutečnosti realizace obdobného díla, pod touto výraznou aurou je ale bohužel skrytá poutavá zábava, jako v řadovém snímku direct-to-dvd kohokoliv z aktérů. Scéna, kdy Stallone, Schwarzenegger, Willis a Norris vystřílejí celé komando bok po boku je už dnes legendární. Ale to by byla i v případě onoho televizního skeče, zcela nezávisle na marné snaze vybudování nějaké té omáčky kolem.

Dreams come true...

Parta akčních hvězd let a dekád minulých ale přináší v podstatě to, co od začátku slibovala. To ke spokojenosti může bohatě stačit, neboť jednotlivé segmenty jsou vydařené. Film však zůstane památný pouze svou ideou, než samotným provedením. Co tedy příště? Víc postav = větší chaos? Možná. Rozhodně to chce ale vyladit stránky scénáře. Nikdo neočekává intelektuální podívanou, ale aspoň dějový rámec tak hloupý, až je vlastně zábavný. Přece to nás baví i dnes třeba u takového Komanda. Ale ať to bude jakkoliv, faktor poutavosti a zajímavosti zůstane u party Postradatelných stále přítomen. Obzvláště pro nostalgiky  s laskavým vzpomínáním na popkulturu 80. let. Mladší ročníky si mohou vychutnat alespoň poctivou akci. Zlatá střední cesta, stejně jako pocity po shlédnutí filmu. Neurazí, ale bohužel ani příliš nenadchne.

"Rest in pieces."