 |
| Svět podle Lelanda |
Svět podle Lelanda dá vzpomenout na několik žánrových filmů o demýtyzaci zdánlivě fungujících rodin na americkém předměstí a konfliktu mezi učitelem a žákem, kde role ani jednoho není jednoznačná. Především se ale snaží naklást několik životních otázek bez nucené snahy vštěpovat do diváků morální poselství jejich přímočarým zodpovězením. Protože co když někdy není přímý motiv? Co když nelze jednoznačně načrtnout čáru mezi dobrým a zlým?
Pohled do Lelandovy duše nám místo jasných odpovědí ukáže svět z hlediska všudypřítomného smutku z osudem zlomených srdcí. Nesnaží se svádět zodpovědnost na lásku, rodinu nebo celou společnost, neboť je příliš snadné schovávat se za pojmenování všech příčin. Lidský strach z neznámého nedokáže snadno přijmout fakt, že příčiny mohou mnohdy pramenit z toho nejjednoduššího pohledu, nebo že dokonce nemohou být vůbec věrohodně označeny. Podobných zamyšleníhodných myšlenek film obsahuje několik a je jen na divákovi, jak si je interpretuje.
Celkově se svou atmosférou snímek pohybuje mezi American Beauty (1999) a What's Eating Gilbert Grape (1993). Z prvního jmenovaného tu máme cameo roli Kevina Spaceyho, který se mohl zdržet déle. Zároveň se jedná o jeden z nejlepších filmů Chrise Kleina (American Pie). Ryan Gosling se do své role zamlklého a citlivého hocha výborně hodí, stejně tak jako Don Cheadle do role "terapeuta", který také není úplný andílek. Soundtrack se povedl na jedničku, ale co filmu mírně podráží nohy je jeho mozaikovitého natočení. Děj přeskakuje často z přítomnosti do minulosti bez plynulejšího střihu a ačkoliv není problém se v něm orientovat, občas to působí mírně chaoticky.
"I think there are two ways you can see the world. You either see the sadness that's behind everything or you choose to keep it all out."
0 komentářů:
Okomentovat