Carnage (2011) - 70%

Bůh masakru

Jeden pokoj. Čtyři lidé. Jak z tohoto ryze komorního divadelního prostředí vytěžit nosný námět pro filmové zpracování? Buď způsobem experimentálních artových pokusů pro úzký výběr diváků, nebo dobře mířenýma a údernýma slovníma přestřelkama. Nejnovější film Romana Polanskeho (Rosemary má děťátko, Čínská čtvrť, Pianista) spadá naštěstí do druhé kategorie.

Základní premisa je jednoduchá. Dva kluci se na hřišti poprali a jeden z nich skončil s vyraženým zubem. Je teď na rodičích, aby si záležitost z nezávislého pohledu vyříkali. Akorát, že se z téhle krátké, formální události stane dost možná nejhorší / nejzásadnější den jejich života. Na straně "oběti" stojí manželský pár Penelope (Jodie Foster) a Michael (John C. Reilly), na straně "útočníka" Alan (Christoph Waltz) a Nancy (Kate Winslet). Tato čtveřice po celou stopáž nevyleze ze záběru a zároveň si každý projde svým vývinem od povrchní slušnosti po jádro skutečných myšlenek a pocitů.

Na podobné téma byl natočen legendární film Who's Afraid of Virginia Woolf? (1966), zde se scénář snaží hrát na úsměvnější notu a tak tragika postav mezi páry i mezi manželi nevyzní naplno. Snímek se ani příliš nepokouší moralizovat, naopak k tomuto nešvaru přistupuje s cynickým nadhledem. Všichni čtyři aktéři odehráli svůj part bravurně, snad jen Jodie Foster v hysterické podobě až příliš přehrávala. Veškeré nešvary vyvažuje fakt, že se celý snímek má necelých 79 minut, tak rychle uplyne bez jediného hluchého místa. Na Polanskeho nezvykle komorní příběh, který dopadl velice dobře.

"I'm glad that our son, kick the shit out of your son and wipe my ass with your human rights."